Ještě jsem se podrobně díval na číslici 5 u půltolaru ročníku 1825 A a na číslici 6 u ročníku 1826 B. U půltolaru ročníku 1825 B se pouze nejedná o náznak propojení chybějící části oválu, ale lze registrovat i některé další nepatrné nesrovnalosti, jejich původ si ale nedovoluji určit. Z tohoto jsem minci popsal takto:

V puncu litery F (FRANCISCVS) byla vylomena pravá část horního břevna a dřík je nahoře zakončen plochou patkou. Chybějící část břevna, v mírně jiném tvaru, je v ploše patrna. Na rubní straně v letopočtu lze u číslice 5 registrovat propojení levé chybějící části obloučku mezi jeho spodním zakončením a dříkem.

Pokud zde někdo najde nějakou nesrovnalost v terminologii, prosím o opravu.

Ten dřík v podstatě není úplně "zakončen" patkou, ale spíše pozůstatkem (linkou z) toho poškozeného / vylomeného horního břevna.

Děkuji za upozornění-text je již opraven.

Jak je známo, v období vlády císaře Františka II./I. byly mince konvenční měny raženy o relativně přesné hmotnosti. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, v závěrečných výrobních operacích byly mince váženy, případně těžší kusy justovány. Pro každý nominál byla určena zákonná hmotnost, kterou ale nebylo možno dodržet s absolutní přesnosti. Z tohoto důvodu byla stanovena jistá tolerovaná odchylka od zákonné hmotnosti.

K vážení mincí jednotlivých nominálů po ražbě sloužily váhy a konkrétní závaží o hmotnosti zákonného nařízení. Pokud ale mince mohly vykazovat hmotnost v určité šíři rozsahu hmotnosti, pak mě zajímá otázka, jak vážení mincí za těchto předpokladů probíhalo. Existovaly snad závaží o minimální a maximální přípustné hmotnosti?

Případy výskytu závaží na stříbrné mince konvenční měny je nejasný. V poslední době jsem snad nenarazil na jediný případ. Jejich výskyt ve všeobecné rovině pro mince konvenční měny z celého období je zcela minimální. až žádný. Spíše lze dohledat závaží na zlaté mince z italské provenience. V těchto případech ale lze pochybovat, že se jedná o závaží z mincoven - spíše se mohlo jednat o závaží např. ze směnáren atd. Pro příklad vkládám, sbírku závaží z pražské mincovny na mince Marie Terezie, která se nachází ve sbírkách NM.

Obrázky:

No podla mna mohla byt na vahe uplne bezna stupnica, na ktorej bol vyznacenay rozsah, ktory zodpovedal tolerovanej hmotnosti. Ak rucicka (jazycek) na vahe bol v tomto rozsahu, minca bola ok.

Toto je dobrá připomínka, je otázkou, jaké váhy byly v mincovnách používány, jaké funkce zastávaly.

Jeden kolega je sběratelem vah, ale nevlastní žádné váhy pro mincovní potřeby - pouze v má váhy z tohoto období určené pro poštovní potřeby.

Jak jsem se zajímal, existuje německá kniha, která se věnuje této problematice, vlastní jí kolegův známý, který ale odmítá tuto knihu půjčovat, ani z ní některé pasáže kopírovat. Takže mně není známo, zda je v této knize rozebírána i problematika mincovních vah.

Tady je ukázka jedné váhy na mince. Ta automaticky rozdělovala mince podle hmotnosti na kategorie. Příliš lehké, příliš těžké a něco mezi tím a podle toho je rozhazovala do jednotlivých pořadačů. Je to fotka z větší vzdálenosti, takže princip se moc vykoukat nedal.

Obrázky:

Děkuji za obrázek.

Do které doby lze tyto váhy zařadit?

Toto ale asi je uz nejaka novsia technologia, najskor z konca 19. pripadne zaciatku 20. storocia. Alebo nie?

Pavle, to je ta mašinka z Kremnicke mincovny, že ano?🙂