Pak je také otázkou, zda byly punce liter vyrobeny delší nad rámec výšky liter v minci a následně záleželo na výrobci. V tomto případě bych předpokládal např.nestejnou výšku liter v opusu, nebo byly punce liter vyrobeny pouze v délce výšky liter v minci a existovala určitá zarážka, kterou by byla obejita chyba výrobce razidla. V druhém případě by nebylo možno používat "výztuže."

Kónickému tvaru na výšku rozumím.

V zaměstnání byly používány litery i číslice na nejrůznější ražby opisů na výrobcích a to i do tvrdých materiálů a i když bylo to těchto punců "mydleno," nebylo snadné je vylomit. Samozřejmě se nejednalo o vyrážení do větší hloubky a i tyto punce vykazovaly kónický tvar.

Punce liter a číslic je jedna věc, ale jaká byla situace při ražbě obrazu, např. rubního orla, který vykazuje opravdu dlouhé a slabé detaily v křídlech orlice?

Orla vysvětlit neumím, nevím, jakým způsobem byl vytvořen jeho obraz. Předpokládám, že vznikl jiným způsobem než písmo opisů.

Pokusím formulovat jeden svůj předpoklad.

Ve starších dobách byly běžnou praxí při výrobě razidel punce, jejichž součástí proti vylomení byla jistá zesílení. Zároveň pak i předpokládám, že litery a číslice v puncech nenesly kónické znaky.

V dobách novějších funkci zesílení právě přebrala výroba kónických liter a číslic, která byla složitější, ale daná doba již byla schopna tuto výrobu zajistit.

Na čem se dá shodnout a co se nezakládá na faktech?

Kónický tvar liter je vidět i na středověkých mincich. Často jsem to řešil při tvorbě obrázků liter pro vytvoření fontu do článku. Někdy přitom bylo těžké držet se hlavní obrysove linie jednotlivých liter, protože při jejich špatné čitelnost bylo snadné sklouznout výtvarenou linkou k širší základně těch liter.

Dle Vaší mince evidentně i v nové době používali tu výztuž, jak jste to nazval, pro zpevnění kritických míst na puncech.

Nějak se s vysvětlením výztuží v době 19. století nedokáží ztotožnit.

Předně výška liter a číslic na mincích lze změřit v řádech desetin mm. Lze také předpokládat, že punce nesly dostatečnou tvrdost, naopak polotovary razidel byly vyrobeny z poměrně měkkých materiálů a svojí tvrdost získaly až dodatečnou povrchovou úpravou. Pak by vyrážení (poměrně mělké) puncem s velmi tvrdou povrchovou strukturou materiálu do relativně měkčího kovu nemělo nést vážnější riziko vylomení, což se ale ve výjimečných případech dělo.

A samozřejmě, pak je zde otázka obrazu, kdy některé detaily byly mnohem užší, než šíře liter atd. Zde si dovedu představit "skládání obrazu" z více částí. Tyto jednotlivé části ale nesou velký počet kritických míst, např. dlouhých a velmi úzkých detailů atd. Pokud by probíhalo zesilování liter a číslic, pak by zesilování některých detailů muselo probíhat v podstatně masivnějším rozsahu. Nebo litery a číslice byly jinými příběhy a detaily obrazu také jinými?

Na tuto otázku dává odpověď publikace Katalog der Munzen- und Medaillen Stempel Sammlung des K.K. Hauptmunzamtes in Wien. Ve druhém díle této publikace evidujícím dochovaná razidla také z období vlády Františka II. jsou v obrazové příloze (Tafel XXIX.) fotografie puncu kompletního portrétu panovníka a puncu kompl. císařského orla. Dovedu si představit že po vypuncování do razidla mohl být obraz ještě rytecky upravován. Když jsem se díval na období dřívější (díl I.) tak tam byl orel ještě puncován do razidla z více samostatných dílčích punců - hlavy, tělo, letky, ocas, pařáty

Velmi děkuji za informaci.

Pokud bychom tuto tezi brali za správnou, jak byste "přemostění" chybějící části obloučku u číslice 5 správně terminologicky popsal?

Děkuji.

Ještě si dovolím poskytnout jeden obrázek. V tomto případě se jedná o pohled zespodu na průřez naznačeného spojení-zelená část.

V případě této mince uvedu neutrální opis v tomto duchu: Na rubní straně v letopočtu lze u číslice 5 registrovat spojení mezi spodní částí dříku a spodním zakončením obloučku.

Obrázky: