Děkuji.

Pokud budu tyto informace vztahovat k výše uvedenému 1/2 dukátu 1796 E, pak lze odhadnout, že v době ražby byl roven ceně cca křížového tolaru, či tolaru a 12 krejcarům konvenční měny. Samozřejmě, jedná se o spekulaci, která vychází ze skutečnosti, že kurz stříbra ke zlatu byl v roce 1796 výhodnější, než např. v roce 1820 atd.

Tahle doba byla složitější s pohledu měny v Evropě zejména v R. U. V podstatě vynálezem papírové měny bankocetle..
Např.v roce 1794 obihaho bankocetlí za 32 178 000 zlatých. V roce 1797 už za 74 milionů a v roce 1811 přesahující 1 miliardu zlatých..
15.března 1811 president rakouské dvorní komory hrabě Wallis publikoval výnos o těžkém státním úpadku. Byl vyhlášen 80%úpadek, který doznival až do konce 19.stl...
Příklad ten kdo měl 100 zlatkovou bankocetli, pozbyval najednou 80%hodnoty, takže mu zustavalo jen 20 zlatých..
Dokonce i pozdější ministr financí dr. A. Rašin připravoval československou měnu, musel se vypořádat se záplavou tehdejší nehodnotných rakouských peněz..
Toliko charakteristika kalady z let 1811.jeji příčinou byly bankovky, v podstatě ničím nekryté a bezesmyslu rozhojňované, které prehltily ekonomickou potenci země a s celkovým znehodnocenim 1:5 se svezly i mince ...
Hodnota 30krejcaru byla stanovena na 6 krejcaru, 15 krejcar na 3..dnem 15 března 1811 byly vyloučeny s oběhu nejdrobnejši mince a měly hodnotu jen medeneho kovu.
Roku 1812 byly zavedeny nové mince....

Tyto informace jsou všeobecně známé a tyto popsané skutečnosti se netýkaly zlatých mincí a hodnotných stříbrných mincí konvenční měny. Tyto události se týkaly pouze kreditních platidel.

V krátkém časovém období se to týkalo celé měnové struktury jako takové.. 1811-1812..

Netýkalo. Doporučuji přečíst císařský patent z února roku 1811 o státním úpadku. Zde je seznam platidel, kterých se znehodnocení týkalo a v jakém poměru. Zlatých a stříbrných mincí konvenční měny se toto nařízení netýkalo.

Pane kolego císařský paten, to nebylo jako dnešní vládní rozhodnutí, které se vmžiku dostane mezi lidi..Či nějaké informační předpoklady k měnovemu úpadku...
V praxi to znamenalo, že v letech, měsících těsně před a po vyhlášením úpadku se ještě hojně směňovalo a obchodovalo s bankocetly a v podstatě s nehodnotnými krejcary a to vědomě, či nevědomě...
Jen málo štastlivcu si dokázalo stihnout své úspory uschovat v drahých kovech,jelikož o tom neměli ani páru..

Oprava... Poslední věta.. Většina nešťastných neměla o tom ani páru, jak zabezpečit své úspory a obchody..

Rozhodnutí o státním úpadku pochází z února 1811 a zveřejněno bylo až 15. března 1811. V tomto mezidobí bylo ale veřejně známo, že k tomuto rozhodnutí již došlo, pouze se nevěděl přesný datum vyhlášení. Od 90 let 18. století existovaly dvě měny, které žily svým vlastním životem. Základem byla zlatá a konvenční stříbrná mince a druhou měnou byla nehodnotná kreditní platidla, která byla v čase zatížena čím dál větší inflací. Tyto dvě měny existovaly i po státním úpadku a zavedení nové měny, kdy se parita mezi kurantní a kreditní měnou stalo pouhým zbožným přáním. Kreditní platidla opět byla vůči minci konvenční měny znehodnocována a tak kolem roku 1820 byl pak stanoven oficiální kurz. To jsou ale stále stejné scénáře, které jak přes kopírák platily ve všech nestálých dobách a zcela jistě by platily i v dobách následujících. Pro příklad lze uvézt dobu kolem vyhlášení války v roce 1914. Kdo měl zlaté mince doma v truhle, toho se inflace netýkala. Naopak, kdo měl svůj účet v bance za účelem úroků, ten byl tvrdě postižen.

Začátkem znehodnocování kreditní měny a koncem vnitřní směnitelnosti, která byla zrušena v roce 1800, docházelo k tezauraci hodnotných mincí. V oběhu tedy bylo možno narazit pouze na kreditní platidla. Tento stav bylo možno pozorovat mnoho let před tím, než došlo ke státnímu úpadku. Nebyla to tedy otázka krátkého času. Navíc, mnoho let před úpadkem nálada na očekávané neradostné zítřky dolehla na celou populaci. Nesmíme zapomenout, že to byla doba válečných konfliktů, kdy monarchie pouze prohrávala a musela tvrdě platit. To nebylo možno přehlédnout.