Moderátoři: dejvy, pavlinka, smith, regula_jan
V archívech Poštovního muzea v Praze je dochována služební smlouva poštmistra Ignáce Podušky, datované k 22. 6. 1832na poštovní stanici v Čejči. pro mě to bylo moc zajímavé čtení ...
Ignác Poduška tehdy poštmistrovský úřad získal skrze opatrovnictví svého příbuzného (pravděpodobně synovce), nezletilého Františka Podušky mladšího, jehož otec František Poduška funkci poštmistra vykonával od roku 1825. Většina poštovních úřadů a stanic v zemi plnila současně obě funkce, jak poštovní stanice, tak vlastního úřadu. Skrze obsah dochované smlouvy, kterou s Ignácem Poduškou uzavřela vrchní poštovní správa v Brně, si můžeme udělat celkem jasnou představu o právech a povinnostech, které měl poštmistr vůči svým nadřízeným orgánům – tedy k dvorské komoře a nejvyšší poštovní správě ve Vídni, k moravskoslezskému guberniu, vrchní poštovní správě a expedici poštovních vozů se sídlem v Brně. Smlouva je členěna do dvaceti tří paragrafů a podle dosti chaotického seřazení jednotlivých bodů, kdy jsou opakovaně podobné povinnosti definovány na dvou odlišných místech dokumentu, osobně usuzuji, že se jedná o kompilát dříve vydaných nařízení nejvyšší poštovní správy, dvorské komory či gubernia. Na druhou stranu ale některé z bodů podchycují konkrétní reálie na stanici či v jejím okolí (např. určení vzdálenosti od sousedních poštovních stanic a z toho vyplývající plat postilionů), takže tuto smlouvu není možné považovat za dokument, vydávaný ve stejném obsahu všem poštmistrům v zemi…
Prvotním a nejhlavnějším úkolem poštmistra bylo obstarávat manipulaci s poštovními zásilkami – tedy jednak přebírání a předávání těchto zásilek postilionům, jednak jejich zapisování do speciálních seznamů, a případně také přechovávání na stanici. Dále měl dohlížet na vybírání listovní a balíkové pošty, podávané od místního obyvatelstva, a na doručování pošty témuž. Poštmistr zodpovídal za vybírání peněžitých poplatků za každé odeslané psaní, přičemž dohodnutou část si ponechával coby součást vlastního platu a zbytek v měsíčních intervalech odváděl dvorské poštovní účtárně ve Vídni. Dále vedl výkaz, do kterého zaznamenával každý poštovní spoj, který na stanici zastavil, a jeho případné zpoždění oproti plánovanému příjezdu. Poštmistr byl také osobou, která zodpovídala za personální stav stanice. Sám najímal postiliony a mohl také (samozřejmě na vlastní náklady) zaměstnávat expeditora, který za něj prováděl služební úkony a případně i komplexní dohled nad chodem stanice – v tomto případě pak poštmistr nemusel být na stanici osobně vůbec přítomen. Vedle své kanceláře, kde jedině směla probíhat manipulace s listovními zásilkami a veškeré další úřadování, související s chodem stanice, musel poštmistr v její budově vyčlenit ještě další místnost, do které měl přístup pouze on (popřípadě pak expeditor) a v níž bylo možno skladovat zásilky, připravené k další přepravě. Tato místnost měla být zajištěna proti vloupání a proti ohni. Při obsluze přijíždějících poštovních spojů měly být v případě souběžného příjezdu na stanici přednostně obslouženy extrapošty a štafetové jízdy, po nich žurnálové pošty a jako poslední pak pošty běžné. Teoreticky k takovýmto situacím docházet nemělo, ale zvláště v zimních měsících, kdy doprava vázla pro špatnou sjízdnost silnic, často docházelo ke zpožděním a následným setkáváním jednotlivých kursů. Cestujícím extrapoštou pak měla být věnována zvláštní pozornost – obzvláště, pokud se na stanici rozhodli přenocovat. V takovém případě jim mělo být jak ubytování, tak strava poskytnuty zdarma. Vyúčtování poštovní stanice a tržbu z dopravy osob a poplatků za podání či dodání listovní pošty měl poštmistr dvorské poštovní účtárně zasílat během prvních osmi dnů každého měsíce. Při zpoždění mu byla za každý den účtována pokuta 30 krejcarů a po 14 dnech nečinnosti byla na jeho náklady z Vídně vyslána štafeta, která měla zjistit příčinu poštmistrova pochybení. Pokud by ani tento krok nedokázal zajistit nápravu, byl by k sepsání účtů na poštmistrovu odpovědnost přivolán některý ze zaměstnanců stanice.
Někde tady jsme přerušili na povídání...
Doporučené zásilky podané na brněnském nádražním poštovním úřadě...
Nádražní expedice Brünn Bahnhof byla ustanovena v srpnu roku 1848, tedy o noho později než hlavní brněnský poštovní úřad a chvilku před zavedením poštovních známek...
Na zásilkách podané na této expedici se tedy nesetkáváme (aspoň já jsem tedy během svého sbírání nesetkal!) s takovou škálou různých doprovodných poštovních rekomandačních razítek, které jsem si postupně ukázali, když jsme si povídali o hlavním poštovním úřadě Brünn Stadt/Brno Město...
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
