Jako nevím, ale nebylo nejjednodušší smířit se prostě s faktem, že Vlasovci bojovali v Praze na straně Čechů proti nacistům?
Jasně, bolševikům (putinovcům) se to strašně nehodí, ale tak to zkrátka bylo. Ano, občanů CCCP zahynulo 10 miliónů (byť nevím, jak se k těm údajům došlo). Ne všichni padli v boji a ne všichni padli v boji kulkou nepřítele a nešlo o omyl či náhodu (ovšem tento problém byl i u Wehrmachtu). Řada sovětů padla i v boji proti finským imperialistům (nejspíš je započítávají do oněch 10 mil.) a tam bylo Sovětsko na stejné úrovni jako Německo v Polsku (ale Rus to nikakdá nepřizná) a, koneckonců Sovět byl v Polsku totéž jako Němec - sprostý okupant a vrah. Stejně tak v Pobaltí. No a kdyby Sovět nebojoval taktikou "nas mnógo", mohlo být i těch padlých míň. Nehledě teda k tomu, že se Stalin s Hitlerem bratříčkoval a pak zaspal. Sovětsko zachránily dvě věci - přerostlost (už z toho principu měli zkrátka víc lidských zdrojů a průmysl, který nešlo bombardovat) a generál Mráz. Zima sice byla i Rusům, ale ti, když chtěli, byli schopni shromáždit mnohem víc těpljušek a papach, než bylo v celé okupované Evropě dohromady. K tomu paradoxně napomáhala zaostalost Ruska (nezpevněné silnice) a neschopnost Němců domluvit se s Japonci na otevření druhé fronty a německá nadutost a nadřazenost, kdy místo získávání spojenců tyto rovnou stříleli po tisících.
V podstatě by se dalo i říci, že osvobození Prahy začalo vítězstvím v bitvě o Británii.
„Vítali nás jako osvoboditele, jako zachránce a dlouho očekávané hosty. Ale my jsme jim nepřinášeli svobodu. Nesli jsme sebou smrt. Vždyť jsme smeršovci. Co je nám do těch usmívajících se, svátečně oblečených děvčat a chlapců. My se musíme co nejdřív dostat do Prahy, zatknout tisíce lidí a potom je vyslýchat, mučit a nakonec zabít. Zabít!“
Z deníku překladatele Smerše Michaila Mondiče, 10. května 1945
😲
Paul napsal/a:
„Vítali nás jako osvoboditele, jako zachránce a dlouho očekávané hosty. Ale my jsme jim nepřinášeli svobodu. Nesli jsme sebou smrt. Vždyť jsme smeršovci. Co je nám do těch usmívajících se, svátečně oblečených děvčat a chlapců. My se musíme co nejdřív dostat do Prahy, zatknout tisíce lidí a potom je vyslýchat, mučit a nakonec zabít. Zabít!“
Z deníku překladatele Smerše Michaila Mondiče, 10. května 1945
😲
Paul jedna otázočka? Platia ti dobre, na toto je potrebná istá dávka pevného zažívacieho traktu...😃
Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.
Nelze se domnívat, že všichni Ti co utekli z Ruska bylo vzorem pro Demokratické Československo.
Někteří mladí se opravdu zapojili do odboje, ale mnozí spolupracovali s gestapem a mnozí vstoupili do vojenských spolku o kterých jsme hovořili.. V roce 1944 byla snaha sjednotit všechny tyto skupiny pod vedením Vlasova což se naštěstí ne zcela podařilo. (generál Sergej Vojcechovský se odmítl zapojit)
Jedním z nejagilnějších spolků bývalých ruských vojáků v Československu byl „Ruských spolek válečných invalidů v ČSR“ (rusky „Russkij sojuz vojenych invalidov v ČSR“, dále jen Spolek) a to i přestože jeho členstvo nebylo příliš početné.
Svaz měl přes to všechno určitou publikační činnost a měl vydávat noviny Hlas ruských válečných invalidů. Podle zjišťování z roku 1939 se měl počet jeho členů pohybovat okolo 40 lidí. Sídlo Svazu se měnilo z Prahy XIII-Strašnic, Za poštou 7 do července 1934, přes Praha-Strašnice, Vinohradská 199 od roku 1934 do roku 1935, Praha II, Křemencova 14 od roku 1936 do roku 1937, Praha II, Černá 8 v roce 1937 po Praha-Vokovice, Na dlouhém lánu 399 v roce 1939.
Nový Svaz existoval vedle původního Spolku minimálně do roku 1939, kdy se mezi oběma rozhořely nové spory. Svaz od konce roku 1939 jako ruský emigrantský spolek podléhal německé pravomoci, konkrétně příslušnému referátu GESTAPA.
Neříkám to zcela rád. Ale příslušníci SMERŠ měli jména těch, kteří se aktivně zapojili do bojů s bolševiky byl to bohužel nás armádní generál, který byl na Sibiři vysokým vojenským velitele, jeho synové a pan generál Vlasova zcela odmítli a v Rusku byl souzen za boje na Sibiři.
Škoda roku 1938, ruští vlastenci se chtěli zapojit do armády, možná, že v roce 1939 by pan generál Sergej Vojcechovský byl označen za generála, který porazil. Německo.Chtěl jsem si trochu zabásnit tak jak se zde děje.
On to byl pan Beneš, který problematiku Rusů v ČSR řešil se Stalinem a pan Beneš to posvětil. To jen aby jste byli v obraze, neb to byla sprostá zrada na lidech.
Ladislavaliev@atlas.cz
Beneš byl vždycky srab. Nehnul prstem, když odsud mizeli lidé..Nehnul prstem, když tlačil Hitler, v 48 nechal komunisty převzít moc.
Ale, že by se se Stalinem domlouval předem na vraždění Čechoslováků (potažmo Rusů s naším občanstvím) o tom dost silně pochybuji. Poprosil bych zdroj. Děkuji.
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
