No těžko říct..

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/armenii-hrozi-uplna-porazka-jejich-rozvedka-totalne-selhala/r~5e7f6406094e11eb9d74ac1f6b220ee8/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_req_id=FpQx9jkGvfW-202010090818&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Paule, ten film hledač min jsem si pustil a jsem otřesený. Jednoduchý až primitivní systém nástrah to je neskuteční a ti lidé co se snaží a nastavují život to je opravdu statečnost. Doporučuji všem, je možno si jej stáhnout a podívat se, jak vypadá světe někde jinde.

Já stále věřím, že boje skončí velmi brzy a tak toto je docela dobré hodnocení situace :

Jakákoli válka končí, když vítězná strana věří, že dosáhla svých cílů. Dříve či později také skončí další eskalace ozbrojeného konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Jaké cíle si Baku a Ankara za ním mohly skutečně stanovit?
Nejprve je třeba pochopit, že prezident Alijev těžko mohl vážně očekávat úplné zmocnění (osvobození?) Náhorního Karabachu. Pro sousední Arménii má otázka nedotknutelnosti neuznané republiky zásadní význam, a proto ji ázerbájdžánská armáda nebude moci bez nepřijatelných ztrát ovládnout.

Další věc, kterou je třeba zvážit, je celková ekonomická a vojensko-průmyslová úroveň obou válčících zemí. Arménie a Ázerbájdžán prostě nebudou moci bojovat mezi sebou příliš dlouho, a to navzdory skutečnosti, že Ankara podporuje Baku zbraněmi. Technikaje vyřazena, vystřelena munice, utraceny tuny paliva a maziv, lidé umírají. To vše musí být neustále doplňováno, ale samotný Ázerbajdžán a za ním stojící Turecko, které se stalo iniciátory tohoto zhoršení, čelí vážným ekonomickým obtížím. Válka vyžaduje spoustu peněz a nízké ceny ropy i plynu výrazně snížily finanční možnosti Baku.
Řešení konfliktů by mělo probíhat na základě vzájemných ústupků. Náhorní Karabach a Arménie jsou připraveny na takové ústupky, na které bude Ázerbájdžán připraven.

Co by to mohlo být za kompromis? S největší pravděpodobností můžeme hovořit o sedmi nárazníkových územích, tzv. „Bezpečnostním pásu“, která byla během války v polovině devadesátých let obsazena Armény. Pro moderní Ázerbájdžán je jejich návrat národní myšlenkou, věcí mezinárodní prestiže. Skutečným cílem Baku byl podle všeho návrat těchto konkrétních území a přesídlení bývalých uprchlíků tam. Pro prezidenta Alijeva by to bylo velmi silný politicky úspěch, vnější i vnitřní, což by zvýšilo jeho ohromující popularitu v jeho zemi na pozadí ekonomických potíží. Arménii by však zjevně nevadilo dostat zpět regiony pod kontrolu Ázerbajdžánu - Shahumyan, části regionů Martuni a Martakert. To by pomohlo premiérovi Nikol Pashinyanovi zachránit si tvář před svými lidmi.

Otázkou je, jak přivést staré nepřátele k jednacímu stolu. Ideální možností by bylo pokusit se smířit strany konkrétně s Moskvou jako tradičním prostředníkem. Bohužel účast Turecka na konfliktu, který sleduje své vlastní politické zájmy, vše komplikuje a nyní je do této záležitosti aktivně zapojen sousední Írán. Budeme si muset počkat, dokud ázerbájdžánské armádě nedojde energie lidské zdroje a munice a Baku neuzná nemožnost vrátit všechna nárazníková území pod svou kontrolu silou. Teprve poté bude možné přivést prezidenta Alijeva a předsedu vlády Pašinyana k jednacímu stolu prostřednictvím zprostředkování již rozšířeného složení.

Ankara a Teherán se nyní zjevně budou muset podílet na urovnání konfliktu v Náhorním Karabachu. Bezpečnost v oblasti vymezení mohou zajistit nasazené mírové síly. V budoucnu bude hodně záležet, ze kterých zemí bude tento kontingent sestaven.

článek jsem převzal ze zahraničního tisku (Rusko se stále odmítá do rozhovoru či bojů zapojit)

Poslední dobou války končí spíš tím, že ani jedna strana neví jak dál, čili patem. Občas i proto, že nemohou válku rozvinout i kdyby na to měli prostředky a možnosti, ale bylo by to vítězství Pyrrhy (především v politickém, celosvětovém pohledu - viz naše osvobození v srpnu 1968: vítězství to bylo vojensky úplné, ale celkově to byl průser, na který už nikdy nikdo nezapomněl, a CCCP se definitivně stal nedůvěryhodný). Někdy končí sice vítězstvím, ale nikoliv likvidací nepřítele (al chajda a další islamisti). A na Korejském poloostrově bude příměří, no nebude to trvat dlouho a oslaví 100 let neválky.

Ministři zahraničních věcí Arménie a Ázerbajdžánu jsou již v Moskvě a ázerbájdžánské ministerstvo obrany oznámilo zničení nepřátelského vybavení pro elektronický boj v Karabachu
Dnes, 17:39
52
Nejnovější zpráva, snad to dopadne opravdu smírem. Angažuje se Francie a další státy, já to sleduji neb to je situace dosti důležitá i pro Evropu.

Pavle, dobrý postřeh, je to patová situace a jen mírové jednání bude efektivní. Tedy nechci si hrát na nějakého odborníka, jen čtu noviny, ale na naše opatrně.

Zrejme diskusia bude zaujímavá myslím v Kremli...
Štandardná situácia na pre Rusko, náboženstiev je tam hafo.
Azerbajdžanský plyn a ropu väčšinove vlastnia ruské firmy, sen o obnovení Osmanskej ríše vyletí komínom...😉

No.... ja mám pocit, že vy se tady zpravodajský kocháte.. Osobně nechci polemizovat, přeci jen to není sportovní utkání kdo ten zápas vyhraje a jaký tým má převahu, či hendikep, nebo kým, čím je podporován....za mne je to celé svinstvo, naboženska válka s ekonomickými přiživniky..
Pánové obraťte list.. 😉

Ne, snažíme se nasát informace..žádný kochání v tom neexistuje. Válka je svinstvo.

Jo, blbej konec no..😕

Novější dokument,celkem známého tématu, dobře v barvě zpracován...

https://youtu.be/8M1dwNDqvqo