Nemyslím si, že to je (primárně) náboženská válka, ale dá se to na to svést. Je to vždycky jednodušší.
Jestli má třeba někdo pocit, že taková Třicetiletá válka byla náboženská, je vedle. Náboženská konfese sice hrála svou roli, ale ve skutečnosti to byla jen zástěrka. Hlavní důvody byly úplně jiné, což dokládá veselé přebíhání z tábora do tábora a třeba to, že protestant bránil katolické Brno proti protestantům a to navzdory tomu, že je tendence tvrdit, že katolicismus byl tou dobou u nás na vymření a že Čechy s Moravou byly protestantské. Což pochopitelně není a nikdy nebyla pravda.
A tak je to se vším. I u těch islamistů se dá s úspěchem polemizovat o tom, že vedou svatou válku. Teda u těch, co o tom rozhodují. Ti pomatenci v první linii jsou na tom jinak, ale ti jsou na odstřel a vedení s nima do budoucna nikdy nepočítalo. U těch Kavkazanů jde hlavně o národ* a u nejvyššího velení o získání (uchování) vlivu, případně o zdroje, i když v tom Karabachu samotném je asi prd.

• Ilustrativní příklad jsou Kurdové. O těch je známo, že mohou být různého náboženství, které se třeba i nemá rádo, ale v prvé řadě jsou Kurdové a náboženství je z tohoto hlediska nepodstatné.

Pavle 30 letá válka byla vyvrcholení dlouholetých náboženských sporů a bezesporu náboženství bylo zásadní(hlavní) příčinou dlouholetého konfliktu...

Katolici vs. Protestanti, celoevropsky konflikt..

Barbar podľa typu vojen je pekné vidieť zmenu záujmov, minulé storočia prevládali boje pre vieru.
Posledné storočie, sa vedú pre suroviny...😃
Pokrok nezastavíš.😃

Tak to víš, že ostatní záležitosti se ruku v ruce vezou s konfliktem a jen přilevaji olej do ohně.. Suroviny, politika, antisemitismu, kolonie a mnohé další...jo ženy malem bych zapomněl 😉

Kdo máte zájem, jsou zde zásadní věci, proč Rusko se neangažuje, koho to nezajímá nemusí. Já to nekomentuji, jen vkládám!

Příchod Nikol Pashinyana k síle v Arménii a síly za ním vedly k revizi politiky Baku a Ankary vůči Jerevanu. Turci a Ázerbájdžánci zaznamenali pokles úrovně podpory Arménii z Ruska. To bylo uvedeno v éteru programu „Večer s Vladimírem Solovjovem“ na televizním kanálu „Rusko 1“, politolog, bývalý šéf izraelské speciální služby „Nativ“ Jakov Kedmi.

Vysvětlil, že vznik konfliktu v Náhorním Karabachu je spojen s dlouholetým nepřátelstvím kavkazských národů. Ale v poslední době se stávají stále důležitějšími pokusy o přeorientování Arménie na Západ, odtržení od Ruska. To vedlo k oslabení arménského státu, protože hlavní silou Jerevanu bylo to, že za ním byla Moskva.

Rusko nemůže dovolit zahraničním jednotkám vstoupit do Arménie. Rusko za to zároveň nemůže bránit Karabach. Pokud arménská armáda nebude mít sílu, ztratí Karabach. A řekněme jim díky jim i těm, kteří se Moskvě otočili zády.

• uvažuje Kedmi.

Odborník upřesnil, že arménská armáda bývala silná, ale díky zásahu instruktorů ze Spojených států oslabila. Není si jistý, zda jsou arménské ozbrojené síly schopné účinně provádět vojenské operace.

Arménská armáda dříve pochodovala přes ázerbájdžánskou zemi a dobyla ji, a ne naopak

Poukázal.

Arménie je ale nyní v situaci, kdy Ázerbajdžán dokáže násilím odnést Náhorní Karabach. A nikdo to nemůže zastavit. Rusko se do tohoto konfliktu nezapojí z důvodů popsaných výše.

Kaši si vyrobili sami, tak ji vytáhněte sami!

• dodal odborník.

Podle jeho názoru musí Rusko dosáhnout dvou cílů. První je, aby si Arménie zachovala svou územní celistvost (Náhorní Karabach není součástí této země). Druhým je zabránit Turkům v dosažení rozmístění jejich vojenských základen v Ázerbájdžánu.

Ázerbajdžánci jsou Turci. Je to jako Bělorusové - Rusové

• poznamenal Kedmi.

Politolog vysvětlil, že Ázerbajdžán je duchově nejbližší zemí k Ankaře. Baku má ale své vlastní problémy a nechce tam být součástí Turecka. Ázerbájdžánci hájí svou důstojnost a nezávislost.

Tak se to jednoduše vysvětluje. Jenže, zamysleme se nad tím, jestli by nějaké náboženské praktiky donutily Švédsko jít válčit za nějaké německé souvěrce. Nepochybně ne. Navíc, 30 letá válka začala válkou českou (III. pražskou defenestrací) a na straně povstalců nebyli výhradně protestanti. Stejně jako na straně Habsburků nebyli výhradně katolíci, což by při vysloveně náboženské válce z principu nebylo možné. Byla to zkrátka klasická válka o moc a vliv, jen se to svedlo na náboženství, které sice bylo jedním z pomocných rozpoznávacích znaků, ale nebylo nejdůležitější. Mnohem větší úlohu hrálo to jak kdo měl nebo neměl rád Habsburky (a jiné pány) a jak moc si kdo koho dokázal znepřátelit, případně nahnat strach. Jasným důkazem je právě mnohokrát omílané tvrzení, že Čechy a Morava nebyly katolické, a tudíž by se, z logiky věci, měly přidat ke Švédům, což se ovšem nestalo, udělali to jen někteří z, především, českých (nebo v Čechách usedlých) pánů, ale drtivá většina všech měla Švédy za okupanty a vetřelce a Švédi se taky tak chovali (například plenění a vyvraždění obyvatel Olomouce, kteří neotevřeli brány a neúspěšně se bránili - tato skutečnost byla jedním z důvodů urputné obrany Brna, kdy minimum vojáků a obyvatel odolalo obrovské a dlouhodobé přesile nepřítele).
Náboženství byla jen zástěrka.

Ono tak jednoduchý taky nebylo..Ve Švédský armádě bojovalo minimum Švédů...A nejvíc němců..

Taky bych řekl, že náboženství byla jen zástěrka..
Zajatci se často nepobíjeli, jen si je vítěz zařadil do svejch pluků..Všichni přebíhali ze strany na stranu, všichni rabovali bez ohledu kdo čemu věřil.

Pavle zkráceně..... jak jsem napsal jednalo se o dlouhodoby( staletí) evropský problém, který začal bouřit už v 15 stl. Anglie, Německo, Česká země... Za habsburky u Rudolfa II (majestat) to utichlo a vyvrcholení nastalo za Matyáše a ferdinand 2(defenestrace Praha)... To co popisuješ je už jen samotný průběh války a není podstatný, paktilo se to ruzně, ty konkrétní situace byly co si uvedl scela běžné... Moc, vliv habsbukove byli katolíci a kdo mohl se přidal je pokořit ať vlivem moci, či víry,ale podstata války bylo náboženství...

Ne, náboženství nebyla podstata války. To možná platilo ve Starém Zákoně, když Židi likvidovali jinověrce jako klaté, ale pak už ne. Pak až za bolševika (a v jiném podání už předtím za Velké francouzské revoluce). Mezitím bylo náboženství maximálně jako zástěrka, případně jako "ten správný důvod pro vedení války", čili propaganda.
I důvod anglického protestantismu nebyl náboženský, ale ryze praktický - Jindřich VIII. prostě nevěděl jakou ženskou si vybrat, respektive chtěl bigamii, a papež mu k tomu nechtěl požehnat. Čili, víra v tom nehrála vůbec žádnou roli, ale bylo inspirující - dělat si co chceme. A to je zhruba princip všech náboženských válek v Evropě, jen místo ženské to třeba byla vláda nad středem Evropy. No a v té Anglii se to později zvrhlo a po velmi špatných zkušenostech se už nikdy nepokusili království zrušit (a to byl Cromwell protestant).

Ok Pavle určitě se v tom neshodneme, ale mám rád tvé názory...

Dané přelomové období bylo velmi hektické.. Konec středověku nová epocha rozvoj humanismu, protestantismus světová reformace počátky husitství, luteránství .. Zásadní problém byl jazyk bohoslužbách latina pro vznik těchto reforem a vynález knihtisku.. V Anglii to nebyly tak ženy Jindřicha tudora, ale možnost v rámci doby (evropských reforem) zabavit církevní majetky.. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za papežství se postavil vlivný rod Habsburků a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané protireformaci. Třicetiletá válka a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení stavovského povstání rekatolizovaly, ovšem západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná Svatá říše římská.
Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. Luteránství, navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější kalvinismus, založený na syntéze učení Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho, se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. Anglikánství vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa Thomase Cranmera