Nojo ale v době kdy jsem byl já na vojně, nepovažoval jsem USA za nepřítele ale SSSR ano.

Jistě, dnes mají všichni zcela jasno. To se mi líbí, jak Češi dokáži být tací hrdinní rekové.😲 My jsme nic nehrotili, jen jsem věděli, že máme životnost o jednu hodinu delší, než obyvatelé větších měst než nám na hlavu naházejí pumy.
To, že válku nikdo nechtěl svědčí mimo jiné, že válka nebyla. Ale ty hrdinné poválečné typy mám opravdu rád. Já nevím, kdo pamatujete rok 1980 a "cvičení" Krkonoše, ani o tom nechci mluvit, ale bylo to děsné a děsivé.😲
Nějak jsem byl v klidu, neb jsme věděl, že chcípneme všichni

Pro mne něco nového...
Přiznám se o té akci jsem nevěděl nic..

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pred-petatriceti-lety-cssr-malem-vpadla-do-polska-mohl-se-op/r~d396ef1c9ab211e5bfa90025900fea04/

:roll:
Tak nějak to bylo.
Náčelník PHM měl naftu "30" ale nafta zrosovatěla to byl průser a mjr.Korchňák se málem zastřelil😆
Báli jsme se, ale říkali jsme, konečně to někomu vrátíme. Pravda je ta, že hodně důstojníku záhadně onemocnělo i můj šef. Sestavil se zesílený spojovací prapor
Technika naopak překvapila, těch závad bylo hodně málo, ale pravda, jeden tank se i s posádkou utopil. Kluci si tam naházeli dřevo a nevylezli ani dolním příkopem.
Mrazy první 2 dny -25, potom se prudce oteplilo. Tam jsem poznal opravdu kdo je kamarád, na koho se můžeme spolehnout. Drtivá většina záklaďáků byla nasrartá, ale plnili úkoly vzorně. Nikdo neměl bílý slipy. S odstupem doby jsem poznal,. co dokáže člověk vydržet.
Podpora ze strany civilních skladů např. proviant, byla nesmírně vstřícná za to jim i dnes patří dík. To byli vaši prarodiče a rodiče. Kdo to prožil věří, kdo to neprožil neuvěří.😈

Myslím že poliaci dokonca natočili komédiu o tom pár rokou dozadu

pro Altmann
Nikdy jsem ve válce nebyl, ale četl jsem a viděl hodně dokumentů a filmů. Vždy mě zajímalo to, jak se asi ty vojáci cítili, kolik útoků či obran přežili. Armáda může být poražena, rozpuštěna atd.. Co dále? Taky vás může podrazit spojenec. Zatím to v poslední době vypadá, že Rusové podrazili Sýrii.
Např. Beneš poslal Moravce do předčasného důchodu, za to, že chtěl bojovat proti Němcům a co se stalo,všichni víme.
Jinak jako záklaďák jsem držel hubu a krok ze strachu ze Sabinova. A cítil jsem to samé, co turtle.

Princip armády je opravdu pro civilní myšlení nepochopitelný. Sám uznávám, že to asi je rodinné prokletí co vím, děda, táta, já a dcera učitelka😁
Já si vážím každého občana, co vojnu absolvoval a že nadával, vztekal se to je v pořádku.
Ti, kteří si pomocí psychologa či peněz obstarali "modrou knížku", k tomu mám svůj názor. Jistě, nemocný voják na to má nárok. Byl jste na vojně a zvládl to znamená, že jste kus chlapa. Díky.

Děda bojoval v Tyrolích za císaře pána a jeho rodinu! Škoda, že umřel, když jsem byl ještě moc malé (jsem chodil do první třídy). Znám jen pár (slovy dvě) historek.

Kde konci ludska mudrost zacina vojenske umenie...
Dobra organizacna jednotka na zdokonalenie vyznamu slovicka : musim.

Áno, takýto názor zdieľalo vtedy asi 75% záklaďákov. Slúžil som v inkriminovanej dobe rokov 80-81 v ako veliteľ družstva v tankovom pluku. Keďže sme boli výcvikový útvar mali sme vyhlásenú akúsi bojovú pohotovosť. Pred Vianocami r. 80 náhle zrušili všetky opušťáky a dovolenky. Zopár dní nám vyhlasovali poplach aj so zbalením veľkej poľnej. Z kasární sme však nevyšli. Bolo to veľmi zvláštne a neobvyklé. Aj na lampasákoch bolo vidno veľkú nervozitu. Medzi sviatkami sa všetko ukľudnilo, jeden pošťák sa napokon opil a tak sme sa dozvedeli, že sa chystala nejaká vojenská akcia proti Poľsku. Ako záklaďáci sme to často rozoberali. Aj také skutočnosti, keď by nás nasadili, či by sme boli schopní pustiť dávku z tankového guľometu medzi civilov pri náhlych nepokojoch. Dokonca sme diskutovali o možnosti vypuknutia vojny medzi NATO a Varšavskou zmluvou. Altmann, väčšina z nás mladých chlapcov mala absolútne zajačie úmysly. Celkom úprimne sa priznám, že pri veľkom konflikte sme boli ochotní zdupkať a vzdať sa Američanom do zajatia. Z chlapčenských rokov sme si všetci pamätali inváziu vojsk do Československa. Z domova sme si doniesli akúsi averziu voči sovietskym jednotkám a naši rodičia nám vštepili pocit veľkej historickej krivdy. Takže umierať niekde v Poľsku pri prípadnom vojenskom konflikte za cudzie záujmy nás absolútne nelákalo. Teda položím otázku: ,,Boli sme zbabelci alebo neuvedomelí vlastenci"? Pravdaže vtedajšia socialistická propaganda to vykresľovala v úplne iných farbách.