Šrapnel je kovový, skládá se z železné, měděné či mosazné nábojnice s výmetnou náloží a z projektilu (střely). Projektil šrapnelu je kovová trubice, naplněná olověnými kuličkami nebo úlomky (podle mezinárodního humanitárního práva musí být zjistitelné rentgenem nebo podobnými zařízeními) a opatřená buď nárazníkem, nebo časovanou náloží, která je před cílem vystřelí podobně jako z brokovnice. Kuličky nejsou v projektilu uloženy volně, protože tak by se těžiště a tím i dráha rotujícího náboje měnila, nýbrž jsou zality například sírou nebo kalafunou. Tato náplň vytvoří při explozi viditelný obláček, který usnadňuje sledování střelby.

Historie
Název je odvozen od jména britského důstojníka dělostřelectva Henryho Shrapnela (1761–1842), jehož pokusy vedly k prakticky použitelným kulovým dělostřeleckým granátům, naplněným kulkami. Poprvé byly použity roku 1795. Šrapnely nahradily do té doby používané „kartáče“, pytlíky nebo pouzdra s kulkami nebo i kamínky, které měly příliš velký rozptyl a hodily se tedy jen ke střelbě na malé vzdálenosti. V průběhu 19. století byl šrapnel několikrát zdokonalen a na začátku 1. světové války představoval nejběžnější dělostřeleckou munici. Ve výzbroji armád se udržel od začátku 19. století až do konce první světové války. Protože proti vojsku v zákopech nebyly šrapnely dostatečně účinné, nahradily je tříštivé granáty. Z použitých šrapnelů vojáci v zákopech zhotovovali šperky, nejčastěji prsteny nebo nára

Dělostřelba na odskok je kus umění, jednoduchý koule vlastně poskákaje v mase lidí. Ale tyto jednoduché koule používalo pevnostní dělostřelectvo.
Nejhorší je šrapnel ( je to hore popsané) Dělostřelci jsou opravdu umělci války. Můj moravský děda byl velitel těžkého kanonu a byl na to náramně pyšný.

Za Napoleonskejch válek se asi šrapnelama nestřílelo, nebo jen výjimečně..
Pálilo se klasicky plnejma koulema nebo kartáčema na krátkou vzdálenost.
(Chtěl bych jednu kouli do sbírky, na bojištích se nacházej)

Vyjma asi moždířů, houfnica dalších kusů, kterejch bylo minimum, ty měli jinou munici, vzhledem k jinýmu úhlu dopadu munice.

Tý skákající kouli se prý říká rikošetová palba.

Pavle,
nejsem dělostřelec, ale vzpomínám, že tak nějak jsme se to učili, ale to již je promlčené. Naši si dobře zastříleli u Jasla. Četl jsem rozpomínku našeho vojáčka, který tam byl. Myslím, že to bylo na Palbě, ale nezaručuji.Dobře je popsáno dělostřelectvo u Konstantinopole, kde největší kanon bušil do jednoho místa a menší kanoný do trojúhelníku, trvalo to několik dní, ale hradba se zhroutila,.Je zajímavé, jak dobře se prováděl výpočet ke střelbě.

U Hradce králové (1866) tam jsou šrapnelů (střepů) fůry po lesích a po polích.

mělY jinou munici oprava k předchozímu textu

Jednou jsme se bavili na téma fašismus v Chorvatsku ve své pravé podobě. Dovolím si upřesnit přímo z literatury. Je to slovenské a tak se předem omlouvám:

To su dalmatinské ustřice? Spytal som sa poglavnika. Ante Paveli nazdvihl vršek košíka a ukázal mi tie mořské živočichy, tu lepkavú rosolovitou hmotu ústřic a dobrotivým, ustatým úsměvom povedal:" To je darek od mojich věrných ustašovců, dvacet kilogramov ludských očí.

Curzi Malaparte : Kaput
Malaparte navštívil různé bojiště a z každé návštěvy vzniká podobná drsná, ale i nádherná povídka, je to kniha z roku 1965 kdo má zájem, její cena je 80 Kč + poštovné 85 Kč. Je v dobrém stavu, Tak zde poznáte opravdu problematiku války, lidské lhostejnosti a je to o severu Finsko až dolu. než jej gestapo zavřelo

=Paul]
U Hradce králové (1866) tam jsou šrapnelů (střepů) fůry po lesích a po polích.

Nejen tam. Střelba šrapnely se hojně využívala za 1.WW, před lety, kdy to bylo ještě možné, jsem jezdil na východní Slovensko, nazval bych to "po stropách Velikonoční bitvy" . Byla zde místa, kde se pro množství kulí ze šrapnelů nedalo ani hledat. Na čtverečním metru desítky.
Kdyby byl zájem, mohu poslat autentické foto průřezu takovým šrapnelem jak popisuje Altmannn.

A tak si, při této příležitosti, připomeňme úplné počátky dělostřelby, kdy se hrady dobývaly bombardou. Takové pěkné velké (ráže cca 40 cm) koule z vápence do nich dělali. Spočítaný to asi moc neměli, vzhledem k dostřelu. Prostě přijeli co nejblíž k bráně, pod nějakou ochranou dělo naládovali, vystřelili, brána se rozletěla a dělo půl dňa chladili (nebo aspoň dvě-tři hodiny). No a když to napoprvé nevyšlo, dali i druhou ránu.

zde je moderní dělostřelecký granát z Velké války.

Obrázky:

Pavle,
bombarda v prvopočátku střílela vrchním úhlem. Dělostřelci se najímali neb jejich práce byla drahá, původně to byli dělníci a technici. Já jsem technik, které své učení skončil u jednoduchých strojů, ale dobrý kamarád mi vysvětlil, že samotné bušení na jedno místo by bylo hodně zdlouhavé. Střílelo se do tvaru trojúhelníků tak, aby se zničil pořádný kus opevnění, kterým se do prostoru dostane živá síla a to vlastně platí do dnešních dnů. Faktem je, že dělostřelectvo i v době Světové války mělo nejlepší výsledky v ničení živé síly.

Altmann no, možná i na východní frontě (ww2) mělo Ruský dělostřelectvo víc zářezů než ostatní zbraně.