Já jsem sloužil v Českém Krumlově do Boletic jsem jezdil na střelby a pak jsem byl v Tatranské Poliance u Popradu. V Poliance byla vojenská léčebna a zrovna když jsem tam byl tak tam přijel Dzůr tak jsme nesměly ani ven aby jsme dědkovi náhodou něco neudělaly. Já si na vojnu také nemohu stěžovat.

Pochvalu Jaa-chymovi! Doplněním "D" je z toho skutečně koupelnová taškařice: "Spadlo mýdlo vedle umývadla."
Ještě sáhnutí si na dno sil na horách a na vojně. Trochu v tom rozdíl vidím. Dovolená na horách trvá řekněme 14 dnů, vojna trvala dva roky. Doba trvání stresových podmínek je rozdílná.
Určité fyzické nároky - rukoval jsem na podzim a pokud byla teplota nad nulou, chodilo se na rozcvičky do půl těla v kanadách. Rozcvička i s nástupem něco přes půl hodiny - skládala se z běhu, kačáků, přískoků, kliků atd. Za půl roku měl člověk výbornou kondici a byl otužilý, i když ze začátku se "padalo na hubu."
Odloučení od domova (já jsem se např. dostal poprvé domů až po 1 roce na dovolenou - opušťáky se prvoročákům nedávaly).
Co mi dělalo největší potíže a asi i ostatním - tak prvního půl roku se spalo průměrně 4 hodiny. Pár dní, možná i týdnů se to dá vydržet, ale tohle pro mne bylo nejhorší. Abych to vysvětlil - každý druhý den byla služba, ve které byl povolený spánek 4 hodiny ( voják druhého ročníku se směl po službě vyspat, ale nováček ne). Každý třetí den jsme v noci od 2.00 cca do 6.00 chodili škrábat brambory potom následovala rozcvička a zaměstnání. Nováček samozřejmě tento čas dospat nemohl.
Ono to bylo potom tak, že jsme potom usínali absolutně všude. V některé knížce jsem četl, že vojáci v historii dokázali spát při dlouhých vojenských přesunech za pochodu. Na sobě jsem si ověřil, že je to možné.
Naprosto souhlasím s Kučerou, že v tomto prostředí dlouhodobé přetvařování nebylo možné a člověk se snáze naučil odhadovat lidi. Do civilu vynikající zkušenost, nějaký vycvičený další smysl mi potom již napovídal - tomu můžeš věřit, tomu ne, na toho si dej pozor atd. Dá se říci, že se mi daří odhadnout 9 lidí z 10, což např. pro soukromé podnikání je naprosto zásadní. Vlastně si uvědomuji, že před nástupem na vojnu jsem se v lidech téměř nevyznal.
Možná je zajímavé, že dobré vzpomínky mám na svoje mazáky, kluky z ročníku i svoje bažanty, ale nemám dobré vzpomínky na řadu důstojníků z povolání (tedy lampasáky). Ale to jsem již odbočil.

Tak na to skrabani brambor si take dobre pamatuji, naskrabal jsem brambor co bych sam za cely zivot nesnedl. Co se tyce sluzeb tak v prvnim roce jsem chodil hlavne do straze a z ni byl vzdy clovek trochu oblblej - 2 hodiny na strazi, pote 2 hodiny bdici sluzba ve straznici a pak 2 hodiny povoleneho spanku - to cele 24 hodin dokola a chodilo se i kazdy treti den. Co se tyce spec.zazitku pro zvednuti kondice, tak v zive pameti mam napriklad 20km nocni pochod s plnou polni ktery zacal vecer 1.ledna a slo se snehem mimo cesty..

Je fakt ze hodne slov bylo univerzalnich a vyskytovala se ve spouste kasin -bagr, myši, bigoši, DVťák,malá polní , velká(plná) polní😃 , jehličky,čert,kongo, atd.

Z tech usmevnejsich zazitku si pamatuji na borce s Dubňan jmenoval se Vojta Ott

a pri jedne strazi k nam prisel na kontrolu Deveťák a kontroloval i jednotlive hlidky na svych pracovistich , kazdy se mus zahlasil tak jak ma, az prisel k vojinu Ottovi😃V"zařazení, pracoviště":
Ott:" škrábu erteple ,sů Ott".
DV:"mě nezajímá odkud jste !! "
OTT:"Já sů Ott
DV:" odkud vás vzali boha jeho ! podejte hlášení ,hodnost "!
Ott:"Já sů vojín Ott " !
DV:" Tak víte co pane vojíne , zítra, před mým předáním služby, až už budete vědět odkud jste , se u mě budete hlásit s kbelíkem vápna a vybílíte nejen strážní stanoviště , ale i všechny muniční sklady , zozuměl jste "!

Jojo zazitku a dnes uz pro pobaveni je spousta, jeden o stezovani si: Byli jsme bazanti v prijimaci kdyz velitel utvaru usporadal s nami besedu hlavne o tom jak se nam na vojne po prvnich 14dnech libi a co by jsme "si prali". Jeden kluk se prihlasil s tim ze neni toaletni papir (pouzivaly se noviny). Nas velitel cety, nejakej furtak rotnej, slibil veliteli utvaru ze to vyresi. Vyresil to druhy den rano nasim nastupem v plne polni, kratkym pochodem na cerstve zorane a nocnim destikem prosycene pole. Pokracovalo nasoukani do atombordelu vcetne masek a "K zemi, plizenim, plazenim vpred!" Tak to bylo cele dopoledne a odpoledne se pak vsechno pucovalo od blata. Vsichni jsme ten den byli uplne groggy a nikdo si uz pote nestezoval. 😃

Pěkné příhody od Escartina i Kučery.
Já mám úsměvnou příhodu, když jsme jednou dostávali v létě v horku zabrat v PCHOJ (atombordel) od majora Václava Fichtla (nebyl to náš velitel, ale dle jeho jména se příslušníkům roty, které velel říkalo mopedi), byli jsme celí zpocení a měli toho plné zuby.
Vtom blízko nás přejel traktor naložený čerstvým hnojem. Smrad nepředstavitelný!
A do toho někdo prohlásil: "Vencovi pukla hlava". Major Fichtl to uslyšel a my jsme mysleli, že jej trefí šlak. Samozřejmě se nikdo nepřiznal a tak nás Venca honil, až jsme všichni doslova "zůstali ležet".

Hmm, kdepak jsou ty poučné příhěhy kdy osmnáctiletý cucák vystřelil mozek z hlavy dalšímu osmnáctiletému cucákovi během strážní služby?!?

Na vojnu se rukovalo až v 19 letech a že by jeden voják ve strážní službě zastřelil druhého se alespoň za doby mého působení na vojně u našeho útvaru nestalo. A do stráže jsem se něco nachodil a měli jsme v zásobnících 60 ostrých... A když dévéťák chodil s velitelem stráže zpravidla v noci na kontrolu, vždy na ně strážný mířil ostře nabitým samopalem (podle předpisů)

zabludil som tu len uplnou nahodou, ako vidim su tu sami pametnici co sluzili v 76-tom (ked som sa ja este len narodil),
prupovidek z vojny som sa napocuval od fotrikov mojich kamosov cele hodiny,
vyzeralo to ako zabava a dobre stravenych 2 roky,
ale ked mi koncom 90-tych prisiel povolavak do Michalovec, povedal som si ze ani bohovi.
stalo ma to trosku myslenia, ale nakonec som nebol ani na vojne ani na civilke.
dodnes sa tomu cudujem ze na voj.sprave sa im nezdalo divne ze kazdy rok nosim papir z inej vys.skoly (kopirky len zacinali, a ja som vedel robit divy co sa tyka padelkov : ) hehee, pekne boli..
proste jaksi mi to prechadzalo. zeby banda pitomcov?
som tam pobehoval jak chuj v trenkach s papierami v ruke : ))

urcite sa to neda porovnavat, ale, citujem nemenovaneho clena diskusie:
Umím si oprat, vyžehlit, uvařit, poslouchat bez připomínek úplného vola aniž bych mu dal přes hubu..
inac, toho vola, to je asi najtazsie..

7 rokov som bol mimo domov, spolu na 4 kontinentoch, ked bolo najhorsie tak som nevahal a vyberal z kontajnera pri supermarkete, spal v lete na plazi alebo v zime po kadejakych budach,
ta vsetka spina mi zocelila moj imunitny system na max,
u dochtora som nebol tak 10 rokov, nebola potreba, v lekarni sa stavim tak raz za 3 mesiace po nejake vitaminy.

mozno plieskam nezmysle, ale chcel som tym len povedat ze sa necitim telesne postizenej bo som nebol na vojne (schvalne a cielene z mojej strany).

som si proste to svoje odmrzol inde.

mier s vami

jak v jednom ceskom filme: ocelovy chlapi :-) oni sli do toho prsama...