Leuchturm má příslušné etuje, akorát má prázdný sklady.

Jo mimo jiné, myslím dost podstatné mince je sice uložená v platech, ale na kvalitním (natural) podkladnim papíru s popisem (tužka) k minci, včetně kdy, kde a kolik.. 😉.. Také nezapomeň mince čas od času obrátít cca. jednou do roka, či dvou ,( samozřejmě mimo zlato) pro správné rozložení patiny...
To vše jen pro případ až ťe jednou přejdou,, mouchy,,😉

Neboj příteli, nejsem žádný greenhorn 😊 pár zim už to dělám.

Proč mince obracet? Pokud budou uloženy na kvalitním materiálu a v kvalitním prostředí, pak není potřeba mince obracet, protože podmínkou je, aby mince zůstaly po mnoho let netknuté jak na lícní, která může ležet na platu, tak na rubní straně.

Ale jo chápu..
Já jen vzpomínám, ják jsem sám kombinoval, vymyšlel preháněl.. Dokonce i vitríny se stojánky plánoval při zařizování baráku, ať na ně (mince) čumím vedne v noci..
A nakonec sběratelsky léta ověřený standard.. Mince v platech, žáden plast (albumy) do sejfu, pokojová teplota a tma, lezu tam, jen když je přírůstek navečer pěkně červené víno, nový kus se pomalu seznámím s ostatními ve sbírce, pokocham se, vypiju víno,zavřu ,zámknu hotové, leží tam jak v hrobě i několik měsíců.. 🙂

Ověřeno, zejména u ag.kusů... Patina ze,, spodu,,je nerovnoměrně rozložena okraje často bývají tmavší...
Stáří sběratel stříbro často, sačkovali, do papírových sáčků a mince skládali šikmo vedle sebe, tak zajistili kvalitní rovnoměrnou patinu...

Je nepřípustné, aby mince dodatečně neodborným uložením získávala dodatečnou patinu. Některé mince mám ve stavu, ve kterém vyšly z ražby, včetně žádné patiny a nedovedu si představit, že by časem chytaly patinu. A co měděné mince? Pokud budete mít minci s růžovou původní patinou a neodborným uložením chytne tmavší patinu, pak si můžete z ceny odečíst podstatnou částku.

Neodborným..
Evropo, patinu pokud spřistupnite vzduch, v zásadě neovlivnite ikdyž dodržite všechny základní podmínky pro uskladnění minci... Vždy se bude postupně do určité míry tvořit. Měděné mince v podstatě to samé, měd v RL stavu je dobré zabezpečit vzduchotěsně, to jsme již také probírali v tomto vlákně..

Bavili jsme se zde o pražských měděných mincích s letopočtem 1851 a i když byly tyto mince raženy před více než 170 lety, vykazují stav ve kterém vyšly v roce 1851 z mincovny. Jejich cena především vycházela z hlediska růžové patiny. Proč si tyto mince 170 let zachovávají zcela totožný původní vzhled z ražby?

Ve sbírce mám např. tolar starý téměř 230 let a vykazuje zdání, že vypadl právě před pár dny z razidla. Proč si po dobu téměř 230 let zachoval svůj původní vzhled a nechytl ani náznak nějaké dodatečné patiny?

Pokud bylo uložení v čase zárukou tohoto výstupu, proč bychom se měli my smířit s tvořením dodatečné patiny? Je zde samozřejmě např. otázka zachovalosti, pokud mince vykazuje stav a neporušenou tvrdší povrchovou vrstvu, pak je také sama ze své podstaty více chráněna. Pokud mince vykazuje již stopy většího oděru, pak zajisté bude více náchylná na oxidaci.

Ještě jedna poznámka:

Před časem jste koupil 10 korunu 1993 a soudím, že vykazuje růžovou patinu a cena především vycházela z této skutečnosti. Budete tento odstín patiny chránit, nebo se smíříte s postupným tmavnutím? Znám kolegu, který je velkým znalcem a zároveň i sběratelem měděných mincí. V jeho případě minci s čokoládovou patinou nekoupí a není sám. Hledisko odstínu patiny v jejich snažení hraje primární roli.