tak ja osobne by som to dal do hawidky a ulozil na plastove listy je to cele chranene, mimochodom nieco podobne poblaznenie mali na Priatelskych ostrovoch Tonga - samolepky v 60.-80. rokoch...

Maďarsko 1955/ 1449- taky supr známka.

Obrázky:

dalsia otazocka ake pouzivat listy v zasobnikoch? resp. aka vazba? dobra je ta dvojita - lomena...

Chtel bych se zeptat. Jdou uložit nekam neorazitkované známky, kdy bych mel 100% jistotu, že se mi nepoškodi lep? Děkuji!

Používají se třeba pergaminové sáčky (takový sklovitý papír). Pak také různé plastové kartičky, hawidky a podobně. Nejdůležitější je ale čisté prostředí, přiměřená vlhkost vzduchu a teplota.

Dobrý den všem,

jen bych rád přispěl se svojí troškou do mlýna.
Sám jsem byl vášnivým sběratelem známek za socialismu. Jestli se mohu vyjádřit ke kvalitě alb. Měl jsem jich koupenou celou řadu, zkoušelo se lecos.

Mohu ze své zkušenosti říct, že nejlépe se mě osvědčila alba, kde listy byly na tvrdých deskách, které se neprohýbaly, zasekávané průhledné pásky.

Zkoušel jsem album s měkkými černými listy, na kterých byly nalepeny takové slídové pásky. Bylo to nějaké německé album (zásobník). Pochopitelně, jak byly ty listy měkké, tak všechny ty pásky se mě postupně odlepily a známky vypadávaly.

Pak jsem zkoušel nějaké album, také se zasekávanými pásky, ale měkčími listy. Sice byly jakoby tvrdé, ale lehce ohebné. Ty se časem samy od sebe pokroutily. A to i když jsem je nenechával nikde na slunci. Jen ve skříni. Pravda, svisle jsem je neměl. Byly na ležato. Je možné, že se to album časem vytvarovalo podle těch známek. Zkrátka, ty listy jsou pokroucené a díky tomu ty pásky už netěsní a z některých opět známky vypadávají.

Motivací k nákupu byla vždy cena. Byl jsem dítě, peněz tolik nebylo.

Dneska s odstupem uctyhodných 25 let mohu říct, že alba s tvrdými silnými deskami, zasekávanými páskami a pergamenovým mezilistem vydržely a vypadají stále stejně. Známky tam pěkně drží. Ale je pravda, že několik exemplářů známek se čas od času přilepilo. Byly to právě ty čisté, neražené. Přijde mě, že tenkrát více lepily. Ty dnešní musím často dolepit lepidlem (na dopis), aby vůbec držely.

Takže podle té Vaší diskuse, pokud budu někdy v budoucnu kupovat album, tak asi ten Filux, i když v poměru k ceně jedné strany vyjde asi 2x dráž než ten Leuchtturm. I když, i ten nemusí bejt špatnej, ale člověk by s ním musel zacházet velice opatrně a opravdu jinak skladovat (nikde ne zešikma nebo v hromadě na sobě). Měl bych opravdu strach, aby vydržely ty pásky přilepené.

Skladování a ukládání známek je někdy věda a jenom zkušenosti řeknou sběratelům jak na to :-).
Proto je tato diskuze užitečná i nejen pro začátečníky.

OR-Horo máte v něčem pravdu, ale rozhodně je nutné zásobník pokládat na stojato. Nikdy ne na sebe a nedejbože na ležato. To většinou může dělat znáčné potíže. Hodně také je důležité prostředí. Zda není vlkhé nebo nevhodné. Případně špatně vytopené. Je to skoro věda :-).

a taky není havidka jako havidka... nedávno jsem koupil celkem levně nerazítkované poválečné známky na alb. listech v havidkách no a docela dost těch známek je tam k havidkám přilepených a co teď s tím...Pokud to odmočím tak zničím lep, pokud to strhnu tak zničím minimálně lep také...Známka bez lepu je "na nic". Pozor na správné havidky a radši obětovat trochu peněz na lepší. Drahé známky by měly být přirozeně uloženy v tom nejlepším co existuje...Prostředí hraje taky svou roli. U těm mých koupených známek došlo přilepení asi z většího vlhka znásobené tím, že zásobník s listy byl uskladněn na ležato....

Já jsem spíš takový ten "dětský" sběratel známek. Sbíral jsem známky, protože se mi moc líbily ty obrázky. A jako dítě jsem vždycky snil o těch "dálavách". Jak jsem tu někde na Vašem fóru četl, spousta takových známek ani nebyla skutečně poštovních. Jednalo se opravdu o obrázky jen na kšeft. Tehdy jsem kupoval, jako asi každý, známky od Pofisu, které byly vydávány v takových těch obálkách. Levnější jen ve slídě, dražší obálky už byly na kartonu. Byly tam traktory z Mongolska, dunaj-plavba z Maďarska, kosmonautika z CCCP atd... Asi každý zná. Zrovna jsem někde viděl na Aukru, že to někdo prodává. Díval jsem se u Pofisu a prý už takové známky nevydávají. Asi to nebylo "seriozní" a spíše se věnují "skutečným" známkám.

Jinak jsem známky kupoval, jako asi mnoho ze sběratelů, na poště. Nebo jsem odlepoval oražené známky nad párou z obálek a pohlednic.

Dneska bych to asi taky sbíral jen jako obrázky, než jako něco, co má nějakou finanční hodnotu. Nejsem na to ani finančně jaksi vybaven. Spíše tedy jen pro pokochání se a pro radost, nežli jako investici. Zrovna jsem viděl jednu škaredou, šestihaléřovou známku z 1919 a její cena byla tuším 51.000,-. Docela mě fascinuje, že je někdo za něco tak malého a škaredého dát tolik peněz. Zajímalo by mě, jestli někdo ty prachy dá opravdu, protože je to taková vášeň a nebo skutečně jen na kšeft. Pokud skutečně pro vlastní potěchu, musí to být určitě velmi vášnivý, neřkuli zamilovaný sběratel.

...ale to jsem asi odběhl od tématu. Začal jsem se dívat po známkách a albech, protože mám malou dcerku, která časem vyroste do věku, kdy by třeba taky ráda něco sbírala.

Když jsem pátral po tom, jaká alba se dnes prodávají, tak jsem se v tom nevyznal, protože každý chválí tu svoji značku, jako špičkovu xxx kvalitu, yyy tradici atd... a tak jsem se podíval na svá stará alba, min. 25 let stará a zjistil, že skutečně vydržela ta, co mají logo dvou známek a globusu. Jestliže jsem s nimi zacházel, jako lehká děva s dítětem a ležely zahrabané na půdě a samozřejmě na ležato, tak to byla ta jediná alba, která vydržela naprosto v pořádku v takovém stavu, v jakém jsem je před lety opustil.

Album německé s lepenými pásky se rozlepilo už v době, kdy jsem známky sbíral. Nakonec jsem musel všechny známky postupně vytahat, protože neustále vypadávaly. Jako děti jsme ta alba neustále někam tahali a chlubili se jeden druhému, takže to s námi cestovalo, většinou ve školních aktovkách. A asi víte, co děti dokážou se školními aktovkami všechno provádět.

Na druhou stranu, zdědil jsem po dědovi jeho sbírku známek a on se k albům choval mnohem lépe, nežli já. Přesto, i ta jeho alba už jsou časem pokroucená a pásky uvolněné nebo odlepené. Pouze ty již zmíněné se zasekávanými pásky na tvrdých deskách vydržely celá ta léta.

Jedinou nevýhodou asi bylo, že ty pásky byly tak na těsno, že se musely známky opravdu opatrně zastrkávat.