Ten černý Afghanistán, který si vyměnil Tapling s Ferrarim u Feldmana znám.
Jde právě o ten novotisk, které Britové tiskli na ukořistěných tiskových deskách v Peshawaru. Z této emise jsem zatím viděl pouze tento jediný kus, takže možná jde o unikát.
Tento novotisk se u Feldmana v poslední době dražil 2x.
Napsal jsem o tom na Infofile článek.
Buchara s Chorezmem je kapitolou samou o sobě. Zajímavé je, že je ignorují světové katalogy.

Dnešná pošta.
Kto by nevedel, o čo sa jedná, tu je link na môj článok ohľadne týchto známok:

http://www.postoveznamky.sk/britska-vojenska-posta-v-egypte-v-rokoch-1932-39

Obrázky:

Dlouho sem nikdo nic nedal, tak vložím několik známek.

Trucial státy

Především v reakci na ambice jiných evropských zemí, jmenovitě Francie a Ruska, Spojené království a Trucial státy vytvořily užší vazby ve smlouvě z roku 1892, podobně jako smlouvy uzavřené Spojeným královstvím s jinými knížectvími v Perského zálivu. Šejkové se dohodli se Spojeným královstvím že nebudou bez jejich souhlasu vstoupovat do vztahů s jinou zahraniční vládou než se Spojeným královstvím. Na oplátku, Britové slíbili chránit Trucial pobřeží před veškerou agresí po moři a pomocí v případě útoku. Tato exkluzivní smlouva, byla podepsána vládci Abu Dhabi, Dubaj, Sharjah, Ajman, Ras Al Khaimah a Umm Al Quwain mezi 6. a 8. březnem 1892. To bylo následně ratifikováno místokrálem Indie a britskou vládou v Londýně. Ostatní "trucialské státy" byly již dlouho britským protektorátem a Britové se starali o zahraniční politiku a obranu, stejně jako o rozhodování mezi státy východního zálivu. To se změnilo s oznámením Harolda Wilsona, dne 16. ledna 1968, že všechny britské jednotky měly být staženy z "východu Adenu". Rozhodnutí zasáhlo pobřežní emiráty, společně s Katarem a Bahrajnem, do horečných jednání s cílem zaplnit politické vakuum. Princip svazu byl nejprve odsouhlasen vládcem Abu Dhabi, Šejkem Zayed bin Sultanem Al Nahyanem a Šejkem Rashidem z Dubaje dne 18. února 1968. Oba se dohodli, že budou pracovat na tom, aby ostatní emiráty, včetně Kataru a Bahrajnu, vstoupily do unie. Během příštích dvou let následovaly jednání a schůzky vládců - často bouřlivé - jako forma svazku. Unie devíti států se nikdy nezotavila od schůzky v říjnu 1969, kdy britská intervence vedla k odchodu Kataru a Ras Al Khaimah. Bahrajn a Katar se vymanily z rozhovorů, přičemž pouze šest emirátů se dohodlo na sjednocení 18. července 1971. Dne 2. prosince 1971 se Dubaj společně s Abu Dhabi, Sharjah, Ajman, Umm Al Quwain a Fujairah připojil k zákonu Unie a vytvořil Spojené arabské emiráty. Sedmý emirát Ras Al Khaimah vstoupil do Spojených arabských emirátů dne 10. února 1972.

První série Trucial států

Obrázky:

Vánoční ostrov ( Kiritimati )

Kiritimati byl objeven španělskou expedicí Hernanda de Grijalva v roce 1537. Kapitán James Cook atol navštívil na Štědrý večer roku 1777. V roce 1856 Spojené státy pojmenovali atol Guano ostrov. I když se tam těžilo guáno jen v malém množství. Trvalé osídlení začalo roku 1882, a to především pracovníky na kokosových plantážích a rybáři, ale kvůli extrémnímu suchu, uschlo desítky tisíc kokosových palem - asi 75% obyvatel ostrov Kiritimati opustilo - ten byl znovu opuštěn v letech 1905 - 1912. , Francouzský kněz Emmanuel Rougiero který si pronajmul ostrov od roku 1917 do roku 1939 tam zasadil asi 800 000 kokosových palem a založil přístav. Angličan Joe English, sloužil jako plantážní manažer pro otce Rougiera mezi lety 1915 a 1919. Angličan byl ponechán sám na ostrově rok a půl (1917-19), protože vypukla cholera v Papeete, a doprava byla zastavena v důsledku první světové války. Joe Englishe později zachránil lord John Jellicoe, admirál britské flotily. Kiritimati byl obsazen spojenci ve druhé světové válce; Američané převzali ostrovní posádku a umožnili australským vojákům, aby ji používali k obraně pevniny. Ostrov byl důležitý, protože kdyby ostrov Japonci obsadili, mohli postavit leteckou základnu, která by umožnila narušovat hlavní dodávky z Havaje do Austrálie. První přistávací dráha byla vybudována pro údržbu meteorologické stanice a komunikačního centra US Army Air Force. Letecká dráha také poskytla vybavení pro doplňování paliva pro letadla cestující mezi Havaji a jižním Pacifikem. Také tam byla malá rádiometorologická výzkumná stanice provozovaná meteorologickou službou Kiribati. Během studené války byly v oblasti Kiritimati testovány jaderné zbraně. Spojené království provedlo svůj první úspěšný test vodíkové bomby na ostrově Malden 15. května 1957; Kiritimati byla hlavní základnou operace. Ve skutečnosti tento test nefungoval tak, jak bylo plánováno, a první britská H-bomba byla 8. listopadu 1957 úspěšně odpálena na jihovýchodním cípu Kiritimati. Následující testovací série se konala v roce 1958 nad nebo u Kiritimati. V roce 1962 Spojené státy provedly 22 úspěšných jaderných výbuchů v rámci operace Dominic. Obyvatelé ostrovů obvykle nebyli při testování jaderných zbraní evakuováni a údaje o vlivu těchto testů na životní prostředí a veřejné zdraví zůstávají zpochybněny.

Známky

Existují dva Vánoční ostrovy. Jeden na australském území v Indickém oceánu, který stále vydává známky. Druhý, v Tichém oceánu, který vydával pouze lokální známky od roku 1916 do roku 1938, poté byly použity známky ostrova Gilbert & Ellice. V roce 1913 si ostrov pronajala od Velké Británie společnost Central Pacific Cocoanut Plantations Ltd. V roce 1919 se ostrov stal součástí ostrovů Gilbert & Ellice, ale na ostrově nebyla pošta otevřená. K pokrytí nákladů na přepravu poštovních zásilek společnost Central Pacific Cocoanut Plantations Ltd vydala v roce 1916 známku o hodnotě 5 centů ve dvou vydání, první vydáné známky byly od roku 1916 -1923 a druhé vydání bylo od roku 1921 - 1925. Na převozu zásilek se podílela jedna z jejich lodí Ysabel May. Předpokládá se, že otec Rougier byl návrhářem této známky. Na známce je loď společnosti "Ysabel May" kterou přivítal pták Bosun při přiblížení k Vánočnímu ostrovu. V roce 1926 byla 5 centová známka změněna na 10 centovou a na obloze v horní části známky je nápis "10 CENTI". Také 10 C známka měla dvě vydání, první vydání bylo od roku 1926 - 1933, druhé vydání bylo od roku 1934 - 1935. Známka se používala jen pro lokální doručení, ale pro případné doručení mimo místní oblast byly požadovány další známky. Většina pošty z Vánočního ostrova byla přivezena do Papeete, kde byly přidány poštovní známky francouzské oceánie. V roce 1939 otevřely ostrovy Gilbert a Ellice poštovní úřad na Vánočním ostrově a tím skončili tyto známky.

Zde je pěkná studie těchto známek a obálek: www.roland-klinger.de/christma...

Tato obálka je také vyobrazena v této studii ( 25 December 1934 Rerucha VISITEZ....28-1-35 21:00 ) zde: www.roland-klinger.de/christma...

Obrázky:

Odkazy nahoře jsou špatné.

Zde je pěkná studie těchto známek a obálek: http://www.roland-klinger.de/christmas-island/proof.htm

Tato obálka je také vyobrazena v této studii ( 25 December 1934 Rerucha VISITEZ....28-1-35 21:00 ) zde: http://www.roland-klinger.de/christmas-island/palmg.htm

braun viktor, máš to jako vždy velmi pěkné. Je radost se na Tvé listy dívat. Jen tak dál.

mysak241 děkuji moc.

Ostrovy Wallis a Futuna

Ačkoliv byly ostrovy objeveny Nizozemci a Brity v 17. a 18. století, první se na ostrovech usadili Francouzi. V roce 1837 přijeli na ostrovy francouzští misionáři a konvertovali původní obyvatelstvo na katolictví.

1. dubna 1842 po částečné vzpouře původních obyvatel byla Francie požádána o ochranu. 5. dubna 1887 královna Uvey souhlasila s francouzským protektorátem. Králové Sigave a Alo ležících na ostrovech Futuna a Alofi se připojili 16. února 1888. Ostrovy byly spravovány z francouzské kolonie Nová Kaledonie.
   V roce 1917 se vyčlenila jako samostatná kolonie Wallis a Futuna stále pod správou Nové Kaledonie. V roce 1959 se změnil status na francouzské zámořské teritorium.
   Ostrov Wallis je pojmenován po anglickém průzkumníkovi Samuelovi Wallisovi.
   Wallis a Futuna je tvořena dvěmi tropickými ostrovy, které jsou vulkanického původu - jedna skupina se nazývá Walliské ostrovy a druhá Hornovy ostrovy, kde se nachází dva významější ostrovy Futuna a Alofi. Ostrovy se nacházejí v Jižním Pacifiku mezi ostrovy Fidži a Samoa, ostrovy byly dříve francouzskou zámořskou kolonií. Ostrov Alofi je neobydlený, uvádí se, že obyvatele tohoto ostrova byli sněděni kanibalským kmenem z Futuny.
   Většinu povrchu tvoří lesy, ale tyto lesy velmi rychle ubývají, neboť tvoří hlavní způsob paliva na ostrovech a je i hlavní surovinou vývozu.

První série ostrovů Wallis a Futuna

Obrázky:

První Filipínská republika

Filipínská první republika byl první samostatný stát rozkládající se na Filipínském souostroví. Filipínská první republika byla slavnostně vyhlášena v kostele Barsoain, Malolos Bulacan. Filipínská republika byla první ústavní republikou v Asii. Ačkoli existovalo několik asijských republik, které předcházely první filipínské republice například Republika Formosa nebo Republika Ezo, republika v Malolose byla první, která vytvořila komplexní ústavu řádně schválenou částečně zvoleným kongresem. Vznikla během filipínské revoluce, oficiálně v roce 1899 nezávislostí na Španělsku. V prosinci 1898 Španělsko prodalo Filipíny Spojeným státům v pařížské smlouvě z roku 1898. Mladá filipínská republika to jistě neměla lehké. Již brzy se měla potýkat s americkou invazí a filipínsko-americkou válkou, ve které zahynulo 1,5 milionů Filipínců. Po několika bitvách a dobytí hlavního města se dvacetitisícová armáda Filipínců pod velením prezidenta Emilia Aguinalda a jeho bratra Baldomera oficiálně vzdala. Filipínská první republika trvala pouze 2 roky. V roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia, které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín. Během bitvy o Manilu roku 1945 zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 filipínských civilistů. Odhaduje se, že během japonské okupace zemřel alespoň jeden z 20 Filipínců. Roku 1946 získala země nezávislost.

Poštovní historie První Filipínské republiky

Během filipínské revoluce prezident Emilio Aguinaldo nařídil založit poštovní službu. Když Filipínci začali v roce 1898 vzpouru proti Španělsku, jejich revoluční vláda vydala své vlastní poštovní známky. Jako symbol své nově nalezené svobody si mladá republika vytvořila své vlastní známky kde byl tvar trojúhelníku, což znamená francouzskou revoluci SVOBODA, ROVNOST a BRATRSTVÍ.
Filipínští rebelové vydali 14 různých známek. Tři druhy známek pro poštovné, jeden druh známky pro registraci, jeden druh známky pro noviny, sedm druhů známek pro příjmy a dva druhy známek pro telegrafy. Tyto známky však byly lidmi používány bez rozdílu, takže dopisy někdy měli na obálce dvě nebo i více těchto známek.

První známky První Filipínské republiky

Obrázky:

Demokratická republika Gruzie

Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Existovala až do doby, než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko, zatímco s tím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit. Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva s RSFSR, kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky, že bude povolena bolševická strana v Gruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena. Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou. Byla vyhlášena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu. V rámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu, Abcházská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast. Byl učiněn i pokus o integraci s Arménií a Ázerbájdžánem v Zakavkazskou SFSR, která se však 5. prosince 1936 rozpadla. V roce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání, které bylo potlačeno.

První série Demokratické republiky Gruzie

Obrázky: