Žádný katalog není dogma, ale každý autor by měl o dané problematice něco vědět, než něco napíše. Bohužel tomu tak není a katalogy vydávají i autoři, kteří nemají o dané problematice základní znalosti a pouze opisují ceny od své konkurence. Pak nastávají komické situace, kdy se stále opakují stejné nesmysly. Například mince, je ohodnocena v katalogu cenou 7000 korun, když znám pár sběratelů, kteří by byli ochotni zaplatit dvacetinásobek. Jejich přesvědčení vychází například z faktu, že danou ražbu ani oni, ani jejich sběratelští předchůdci neviděli. Kde je skutečná pravda, je snad jasné.
V Praze jsem poměrně často, navštěvuji obchody a zjišťuji kolik lidí nakupuje bez základních znalostí pouze s katalogem v ruce, bez kterého si svou činnost nedokáží představit.
Otázka závěrem. Proč se někteří sběratelé bez cenových katalogů naprosto obejdou a mají v hlavě ten svůj, který vychází z jejich znalostí a kterému naprosto věří?

To ale asi píšete o tvorcoch katalógov na mince. Lebo ja nepoznám ani jedného tvorcu katalógu na známky, ktorý by nebol sám zberateľom, resp. obchodníkom teda znalým problematiky.

Máte pravdu, spíše jsem hodnotil katalogy mincí, ale ani znalci v daném oboru nemusí napsat seriozní katalog. Vezměte například Ferchenbauera. Tento člověk platí za jednoho z největších znalců klasického Rakouska, ale jaký budete mít názor na jeho katalogové ceny? Vždyť většina známek se prodává na trhu pod jeho katalogové ceny a část za zlomky jeho katalogových cen.
Sběratele absolutně nezajímají odstíny barev, typy, DV atd.

dobrý den pane Wyxor nedá mi to abych se k vaší volbě nevyjádřil, jsem dlouholetý vystavovatel /hlavně Rakouska / a nejdříve k vašemu seznamu existuje šedivý papír u Mi.151-156 nejlépe se pozná na použitých známkách a to dle data použití, protože to bylo během války byl nedostatek vhodných komponentů na bělení
papíru a tak většina známek použitá v druhé polovině roku 1916 a dále je šedivý papír.
a dále k vašemu zadání sběratelského zaměření z mé zkušenosti je lépe sbírat použité/razítkované/ exempláře
odpadnou starosti co s lepem... je samozřejmostí mít použité známky s celým čitelným razítkem, u emise 1910
je možné a lehce sehnatelné datum první a posledního dne použití ...posílám malou ukázku zatím se mějte
Jirka z Moravy

Obrázky:

Pro Evropa 1: No tak to jste na velkém omylu, sběratele právě různé odstíny, typy a DV zajímají, vytvořit základní sbírku není žádný problém, ani u klasiky Rakouska, ani u Hradčan. A kdo ji má a chce jít dál, musí se právě o tyto věci zajímat. Nebo podle Vás - co potom? Začít s dalším státem? Ještě k cenám - vždyť ani Ferchenbauer se nepočítá 1 E = 27.- Kč.

Na omylu nejsem ani náhodou. Například u klasické emise 1850 sběratele zajímají pouze dopisy, možná razítka. Co se týče dopisů, pak barevné, nebo vícenásobné frankatury, a samozřejmě zajímavější známky (půlené, průpichy atd.) Nějaké typy, odstíny barev atd. jdou mimo ně.
Vím o čem mluvím. Kupoval jsem nejlepší odstín luxusní známky na tržní listině a dal jsem pouze zlomek ceny. Při prodeji to byly muka, než jsem se této (podle Ferchenbauera téměř rarity) zbavil.
Měl jsem několik němých razítek na výstřížcích, zájem minimální. Každý by bral pouze dopisy. Měl jsem Veronské padělky, když byly na prodej každý projevil zájem pouze do doby, než zjistili, že se jedná pouze o známky atd.
Měl jsem luxusní komplet Gravur typů (něco na známkách, něco na dopisech). Zájem při prodeji minimální.
Vyučil jsem se u našeho špičkového sběratele tohoto období a vím jaké měl názory. Když jsem celou sbírku prodával, závěr jednoznačný. Dopisy se zajímavějšími frankaturami byly prodané okamžitě, ostatní materiál téměř neprodejný.

tak asi nebol po tom dopyt to je jednoduche, stacilo zrejme pockat s predajom

Ale například klasika I emise není o známkách. Je to především o dopisech,frankatůrách a to je na deset lidských životů a velkých penězích.
Vím, jak jsem byl zklamaný, když mě například utekl dopis s modrou osmipáskou atd. Kolik jste jich měl v ruce?

Spíše naopak, protože od té doby pozoruji, že některé věci jdou, slušně řečeno, do kytek a zaplať za to, že jsem se toho před léty zbavil.
Dnes je ta poptávka mnohem menší.

To je právě ono, že se vše přepočítává podle jistého klíče. Stejná známka na dopise například 15 X, samostatná známka 8x, luxusní dopis 27x, běžná frankatura 10x atd. Prostě trh si stanovil svůj klíč, kterým upravuje omyly autora. Proč Ferchenbauer sám nestanovil ceny podle nálady trhu a sběratelé musejí tyto ceny upravovat? Ta nálada je jednoznačná a vůbec v jeho mateřské zemi, tedy v Rakousku, kde existuje ohromný cenový rozdíl mezi samostatnou známkou a tou samou hodnotou na dopise.