První známky a padělkyAzerbajdžánské demokratické republiky
Vznikem prvních známek byl pověřen vysoký úředník pro zvláštní úkoly na Ministerstvu pošt a telegrafu. Malíř Zeynal Bay Alijev (nar. 1895 v Baku také známý v některých dokumentech jako Zeynal Haji Aga oglu Alizadeh, studoval na škole v Baku v letech 1919-1923 pak ještě v Římě na akademii výtvarného umění) byl pověřen aby připravil návrhy na první známky. Podle malířova návrhu, bylo naplánováno vydat poštovní známky v devíti hodnotách a čtyřmi kresbami. Na pokyn vlády, ministerstvo pošt a telegrafů začali připravovat v červnu 1919 tisk známek. První informace o novém tisku známek byly publikované v novinách. Noviny psali Ministerstvo pošt a Telegrafu vydává nový typ známek, známky jsou zdobené s orientálními ozdobami: voják s Ázerbájdžánskou vlajkou, farmář se srpem ("Země a svoboda"), Surakhani ("Hořící světla") a pevnost. Známky jsou vydávána v denominacích 10, 20, 40 a 60 kopějek a 1, 2, 5, 10 a 25 rublů. První návrh na známce zobrazuje
Ázerbájdžánského vojáka (asgar) se zbraňí v pravé ruce a Azerbajdžanskou vlajkou v levé ruce, v nominálních hodnotách 10 a 20 kopějek. Druhý návrh zobrazuje azerbajdžanského rolníka který provádí sklizeň v paprscích vycházejícího slunce. Tento návrh se opakuje na známkách v nominálních hodnotách 40 a 60 kopějek a 1 rubl v různých barvách. Třetí návrh ukazuje panorama středověkého Baku s hradní bránou a siluetu palácového komplexu Shirvanshah. Tento návrh se opakuje na známkách v nominálních hodnotách 2 rublů, 5 rublů a 10 rublů. Čtvrtý návrh vylíčil slavnou historii a architektonickou památku - Atashgah chrám uctívačů ohně v Surakhani. Tento návrh byl navržen pro známku 25 rublů. Pro zjednodušení procesu tisku byly vytištěny známky nezoubkované. Bylo plánováno, že bude tisk proveden litografickou metodou. Bohužel původní výkresy malíře, výtisky zkušebních známek a návrhy certifikované ministerstvem pošt a telegrafu, o kterých místní tisk psal v srpnu 1919, dosud nebyly nalezeny. Archivy některých ministerstev byli vyvezeny z Ázerbájdžánu v dubnu 1920 do Moskvy v prvních letech Sovětského svazu. Na začátku tisku známek, byl počet denominace zvýšen na 10, o novou známku s hodnotou 50 rublů. Bylo to kvůli nadcházejícímu zvýšení poštovních sazeb. Známky byly dány do oběhu od 10. října 1919. Francouzština a azerština (arabské písmo). V té době byl arabský skript používán po staletí v tomto regionu, ačkoli byl v roce 1929 nahrazen cyrilikou, když sovětská vláda začala standardizovat abecedy používané v různých republikách. Je třeba si uvědomit, jaká to byla skvělé práce ministerstva Pošt a Telegrafu kterou vedl, vzdělaný odborník a advokát Jamobay Suleyman oglu Hajinski, který velmi dobře znal podnikání. V té době byl ministrem od 14. března 1919 do 1. dubna 1920. Známky byly tištěny na tenkém bílém papíře, lepidlo známky mělo mnoho odstínů od bílé do špinavě hnědé. Známky tohoto vydání mají řadu typů, chybných tisků a velké posuny barev.
I když tyto známky nejsou drahé, je dobré znát několik znaků které rozlišují pravé známky od padělků. Když zmiňuji pana Tylera celým jménem Prof. Varro Eugene Tyler (19. prosince 1926 USA - 22. srpna 2001 USA), vzhledem k jeho zájmu o studium falzifikátů se stal pan Tyler odborníkem na toto téma a napsal mnoho knih k tomuto tématu, včetně: Padělatelé známek: jejich život a díla, v roce 1976 a revidovaný a rozšířený v roce 1991 a Zaměření na padělatelství: Průvodce o padělání společných známek, který byl vydán v roce 2000.
Pan Tyler byl v Mezinárodní společnosti pro japonskou filatelii a vytvořil řadu monografií o padělcích japonských známek: Padělání a imitace dračích známek Japonska v roce 1971. Pan Tyler předsedal Americkému filatelistickému výboru pro otázky falzifikátů od jeho založení v letech 1992 až 1998 a také vedl kurzy v Americké filatelistické společnosti na téma "Detekce falzifikátů".
Padělky známek
Padělané známky z roku 1919 (a sovětské re-vydání z roku 1921) se objevily krátce po sovětském re-vydání. Předpokládané rozdíly v barvě papíru pro padělky nemusí být určující. Musí se hledat specifické znaky padělání.
Obrázky:
Mám jen dvě tyhlety známky, ale obě pravé, ovšem sovětské (II. náklad).
P.S.: Na StamWord jsem jim doplnil Lajtabánság (a časem v tom budu ještě pokračovat). Akorát, z těch základních známek, se s nima budu muset nějak složitě domluvit, že dvě známky z II. emise tam mají zkusmé tisky bez lebky (nevím, kde k tomu přišli, ale nejspíš jsou to ty moje), takže by to chtělo správný obrázek.
Narozeniny královny Elizabeth královny matky
Pravé známky a padělky Montserrat
Další varování před nebezpečnými moderními padělky známek, tentokrát se jedná o známky z roku 1985. Filatelistický trh je zaplaven těmito padělky. Padělky známek a aršíků se také týká těchto zemí
British Virgin Islands
Montserrat
Nevis
Saint Lucia
Saint Vincent
Saint Vincent Grenadines
Saint Vincent Union Island
Neověřeno, ale pravděpodobné padělky jsou také - Saint Vincent Bequia.
Padělky jsou stále prodávány. V roce 2014 se přišlo na tyto padělky, které mají lep bílý a velmi lesklý. Kdyby jste nechali padělky dostatečně dlouho volně, budou se kroutit do ruličky. Všechny padělky mají na obličeji královny velmi lesklý povrch na rozdíl od originálů. Také se nabízejí různé chybotisky. Všechny pocházejí a jsou vyráběny ze stejného zdroje, který v současnosti není znám. Všechny tyto nebezpečné padělky, mají stejné velikosti i perforaci jako originál. Obrázkům zobrazeným na aukčních stránkách nelze důvěřovat, protože padělky nemohou být definovány počítáním perforací a pokud nemáte srovnatelný obraz originálů, padělky nepoznáte.
V současné době je prodávají prodejci na eBay, Delcampe, Bonanza a Amazon. Jsem si jistý, že jsou prodávány v různých internetových obchodech. Seznam těchto prodejců se sestavuje a v určitém okamžiku může být zdroj odhalen. Jinými slovy, nechte si od prodávajícího poslat 1200dpi obrazy přední a zadní strany známky a poté je srovnejte s těmito obrázky.
Hlavní prodávající padělků je uživatel asrm10, armi777. balticamber2011 který má také přezdívku raimissss, Jména prodejců jsou Raimonds Miskinis a Antanas Miskinis. Obchodní názvy jsou Argi-stamps / nebo SIA se sídlem v Lotyšsku, což je jeden z hlavních zdrojů všech těchto padělků. Tyto prodejci používají více účtů na eBay a jsou tak nejvíce zodpovědný za masivní prodej těchto padělků. V tomto okamžiku se nedoporučuje důvěřovat každému prodejci známek s Lotyšska na eBay! Tito prodejci v Lotyšsku prodali statisíce těchto padělků kupujícím po celém světě prostřednictvím eBay. Jeden obchodník v Kanadě prodával tyto padělky, který si ani neuvědomil, že jsou to padělky. Na eBay se prodávají i padělané aršíky.
První a v podstatě jediný důvod, proč jsou aršíky k 85. narozeninám, falešné, je, že až dosud neperforované aršíky neexistovaly !!! Nikdy nebyli na trhu až do loňského roku. Po 30 letech se najednou objevily ve všech zemích které jsou nahoře v tabulce. Tyto aršíky mají jiné odstíny nebo barvy než originál, většinou mají tmavší odstíny. Prodávají se nyní za 2 až 10 dolarů. Výskyt těchto padělků byl nahlášen editorům do amerického filatelistického časopisu, a redaktorům katalogu Scott. Zatím to ignorují. Na eBay jsem se díval a našel jsem prodejce s Austrálie který prodává sérii známek těchto padělků. Na Delcampe jsem našel prodejce ze Španělska který také prodává tyto padělky. může jich tam být více, jelikož fotky známek jsou tam dost rozmazané a nedá se poznat pravost. Proto kupující musí dávat velký pozor na kvalitu obrázků. Padělky známek se dobře poznají podle těch spojených písmen (viz. obrázek nahoře).
Obrázky:
Padělky známek Iránu (Persie)
Persie vydávala známky od roku 1868, až do roku 1935 z názvem Poste Persane nebo Postes Persanes a od roku 1935 v perském nebo latinském písmu. Sbírání perských známek vydávaných do roku 1925 je výzvou, kvůli mnoha duplikátům a padělkům. Od založení islámské republiky v roce 1979 byl název státu označující islámský charakter Íránu: Islámská republika, Republika Islamique, R.I. nebo I.R.
Od roku 1857 začala provozovat poštovní službu Britská Indie, otevřela pobočky v několika perských městech, a to jak v britské sféře vlivu, tak v neutrální zóně mezi britskou a ruskou sférou vlivu. V těchto pobočkách byly používány britské a indické známky. Britské a indické pobočky v Persii byly uzavřeny v roce 1923. Stejně tak Rusové měli v letech 1908 až 1919 řadu poštovních poboček ve své sféře vlivu, kde se používaly ruské známky.
Sběratelé by si měli dát pozor na padělky nebo opakované tisky většiny íránských známek v letech 1870-1925. Sběratelé by si měli uvědomit, že padělků je velké množství 10 nebo 20 : 1. Skutečným problémem jsou všechny neautorizované reprinty. Podle mých zkušeností, pokud je známka razítkovaná a má pěkné čitelné razítko, pak by to mohl být padělek. Těžší razítko nebo špatně čitelné je více pravděpodobné, že to bude originální známka.
Tak jsem se díval na tyto známky, které se nabízejí na prodej a je to hrůza: eBay 22 padělků 5 pravých známek na Delcampe 107 padělků a 17 pravých známek, některé známky byly nečitelné tak ty jsem nepočítal. Takže většina je padělků proto pozor kdo bude kupovat tyto známky. Na těch horních známkách stačí se dívat na tu prostřední svislou čáru v pravém rámečku na okraji „slunce“ čára je tenká nebo přerušená viz. červená šipka.
Obrázky:
Chvilku si odpočinem od padělků, vložím jeden můj článek snad bude pro někoho zajímavý.
Bójková pošta na ostrově Sv. Kilda (Skotsko)
Sv. Kilda je unikátní skotské souostroví, které leží v Atlantském oceánu, 64 kilometrů západně od Vnějších Hebrid. Ostrovy jsou považovány za jakousi raritu v novodobé historii a to díky své téměř dokonalé izolovanosti. Rozloha ostrova je 3,3 km2
Existuje několik teorií o původu jména. Žádný světec není znám pod jménem Kilda. Jméno Sv. Kilda se poprvé objevilo na holandské mapě v roce 1666. Předpokládá se, že byl název odvozen ze jména Norse sunt kelda. Martin Martin, který ostrov navštívil v roce 1697 tvrdil, že jméno Sv. Kilda je po jednom místním obyvateli.
Souostroví představuje zbytky zaniklé sopky vyrůstající z mořského dna přibližně 40 metrů pod hladinou. Jednotlivé ostrovy jsou složeny z magmatu. Obyvatelé neměli větší lodě, protože moře v okolí je neobyčeně bouřlivé a jediné kotviště ve Village Bay není příliš chráněné.
Izolace ostrova byla dlouho téměř dokonalá. Ostrované, ač formálně poddaní britského krále, si vládli fakticky sami prostřednictvím místního sněmu. Obstarávání potravy spočívalo ve sběru vajec a v lovu mořských ptáků (prováděném riskantním lezením po skalách), jednoduchém rybolovu, později chovu ovcí a pěstování ječmene. V roce 1697, kdy St. Kildu navštívil Martin Martin, činila populace 180 lidí. Později sem návštěvní lodě zavlekly choleru a neštovice, což zapříčinilo úbytek stávající populace. V roce 1727 přišlo na ostrovy několik rodin z ostrova Harris, aby tento úbytek nahradil. Okolo roku 1758 byl počet místních těsně pod stovkou, což víceméně platilo po další století. Emigrace 36 obyvatel do Austrálie v roce 1851 už byla tak drastická, že už se počet obyvatel nikdy nezvýšil. V roce 1928 opustilo ostrov 36 ostrovanů a zbylo tu již pouze 37 lidí. 29. srpna 1930 opustilo posledních 37 obyvatel ostrov Sv. Kildu a přesídlilo se na skotský poloostrov Morvern.
Bójková pošta
Koncem devadesátých let 20. století se na ostrově Sv. Kilda vyvinul jedinečný systém odesílání dopisů. Tuto myšlenku vyvinul John Sands, novinář, který se v roce 1876 ocitl na ostrově. Ostrované věděli jaké jsou mořské proudy kolem ostrova a jakým směrem fouká vítr. Dopisy byly uzavřeny ve vodotěsné nádobě připojené k bóji nebo plovoucímu objektu a vhozeny do moře s nadějí, že budou mořskými proudy doneseny na břeh kde je někdo najde a odevzdá. Obvykle tyto pozoruhodné poštovní zásilky byly mořskými proudy dopraveny na pobřeží Norska, kde byly odevzdány na ministerstvu zahraničí. Čtyři zásilky ze šesti se dostaly do cíle.
Lidé z ostrova Sv. Kilda postavili mnoho typů poštovních lodiček, pomocí materiálů, které měli k dispozici. Dopisy a mince byly umístěny v lahvích, kakaových plechovkách nebo kožených vacích - v jakémkoliv kontejneru, který byl vodotěsný - zatímco vodotěsný kontejner byl spojen s něčím, co by přežilo cestu a plavalo na hladině, jako je dřevěná loď, dutá kulatina nebo bóje z nafouknuté ovčí kůže.
Některá z těchto bójí se také dostala na anglické pobřeží. V úředních listinách Shetlandských ostrovů se uvádí, že: Vyzvedli na ostrově St Ninians Isle, bójku z ostrova Sv Kilda, kterou obyvatelé ze Sv Kilda obvykle používají pro komunikaci s vnějším světem, sestávající z nafukovací vaku z ovčí kůže, na kterém byla přiložena cínová nádoba, obalená vatovou a zakrytá bavlněnou látkou s jemným povrchem. Bóje byla předána poštovní kanceláři Lerwick. Bylo zjištěno, že plechovka obsahuje dva dopisy a osm pohlednic, které byly řádně předány adresátům. Také tam bylo několik mincí. Bóje byla odeslána 21. června, takže to trvalo dva měsíce a jeden den než dorazila ze Sv. Kilda do Shetlandu.
V archivu Royal Mail generální pošta zkoumala vytvoření pravidelné poštovní služby pro zlepšení komunikace mezi ostrovy a pevninou - jedním z návrhů bylo zaplatit místním rybářům aby shromažďovali poštu z ostrovů - ale zjistilo se, že je to příliš nákladné. V roce 1900 byla na Svaté Kildě založena podatelna.
Pro Generální poštovní úřad to bylo složité, jelikož malá populace na ostrovech prodražovala snahu o vytvoření pravidelné služby. Velké úsilí bylo vynaloženo na počátku 20. století, avšak první světová válka měla na ostrovy velký vliv: populace se snížila v důsledku toho, že muži odešli do války. Rozhodnutí o evakuaci lidí s ostrova bylo přijato, protože život se stal na ostrově neudržitelným.
Většina lidí opustila tradiční život, stříhání ovcí na vlnu, tkaní tvídu, rybaření, sbírání vajíček a oleje z mořských ptáků bylo mnohem těžší udržet. Lidé na ostrově trpěli, neboť povětrnostní podmínky často zabraňovaly dodávání dostatečného množství potravin a poštovních zásilek mezi podzimem a jarem.V roce 1957 byl ostrov Sv. Kilda vyhlášen národní přírodní rezervací. Sv. Kilda patří do majetku organizace National Trust for Scotland a je od roku 1986 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Ostrov Sv. Kilda vydává také známky, ať je to jak chce s tímto vydáním známek na malých ostrovech, jsou výborným propagačním materiálem těchto míst, finančně přispívají k jejich údržbě a k jejich provozu.
Video z ostrova St. Kilda 1908
https://www.youtube.com/watch?v=YXi0UhMvwUw
Obrázky:
braun viktor napsal/a:
První známky a padělkyAzerbajdžánské demokratické republiky
...
U příspěvků na fóru je to asi jedno, ale pokud se již jedná o článek na Infofile, myslím, že by se slušelo uvádět vždy zdroje obrázků a (části) textu:
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
